Rano odjizdime taxikem na letiste, kde zjistujeme, ze tu stavi i autobus Mar y Valle, coz nam v informacich zatajili. Nu co, uz jsme tu. Letiste je docela vtipne, takova vetsi autobusova zastavka s dinosaurem a zkamenelinama.
Tak se zacheckovat. A ouha, nas let v 11:10 je psany na 11:40 a aby to nebylo tak jednoduche, hlasi ho na dvanact....aerolineas....
Zhruba v 11:45 konecne muzeme projit bezpecnostni kontrolou, nasednout a po dvanacte uz rolujem. Mimochodem nejprve jsme meli letet Embraerem, pak nam to zmenili na McDonela a ted nasedame do Embraeru 190. Je to celkem pekne, male, uplne nove letadlo a hlavne sedacky jsou v radach po dvou. Parada. Po startu prudce stoupame, inu mrstny prcek, neni se co divit, ze s nim lita i prezidentka Kristinka.
Behem pristani se opet muzeme pokochat stadionem River a neprostupnym smogem (asi jako v Mexiku) Na Aeroparque v Buenos je chaos, ale nastesti aerolineas vytvorily pouze 10 minutove zpozdeni a tak mame hromadu casu. Cestou do Salty se kochame obrovskym jezerem a pri pristani zapadem slunce mezi andske velikany.
Ted shanime ubytovani, je to trochu neprijemne, nemame nic domluveno a vytipovane hostely jsou plne. Po nekolinasabne okruzni ceste centrem koncime v hostelu Catedral. Nic extra, ale zase to neni zadna hruza.
Jinak co se Salty tyce, kamarad, co nam ji doporucoval, rikal, ze je to pohodove mesto. Michal, co jsme ho potkali na Valdezu, zase ze je to takova 700 tisicova vesnice. No je to takove male, pohodovejsi Buenos. Uzke ulice preplnene auty, vsude spousta lidi, ramus, trochu smog, ale jinak pekne mesto.
pátek 30. září 2011
čtvrtek 29. září 2011
Trelew
Rano je zima a prsi. Nevadi odjizdime do Trelewu s prestupem v Puerto Madryn.
Na prvni pohled je Trelew docela dira... Nastesti dal od nadrazi je to uz lepsi. Pani v infocentru nam doporucuje ubytovani mas barato. V hostelu Agora nejprve menime pokoj s karmou (v pokoji je bezici karma z koupelny...) za jiny v patre, pak uz je vse OK a my vyrazime na pruzkum mesta. Je tu celkem pekne parko-namesti a nekolik prilehlych ulic. Take je tu na ulicich dost bledych tvari, asi potomci puvodnich Velsskych imigrantu, kteri prijeli do pouste zit podle bible a zalozit nova mesta. Po hladomoru a dalsich pohromach nakonec uspeli a jejich obili vyhralo mezinarodni cenu. Stejne ale nechapeme, co nekoho primeje proplout pul znameho sveta a zakladat mesta v pousti.
Odpoledne se jdeme podivat na lagunu za autobusakem. Je to spis takovy rybnik s upravenym parkem v okoli - to v Argentine neni uplne obvykle. Rybnik, take neni uplne obycejny, misto kacen se v nem brodi hejno plamenaku.
Tak ted uz jen vymenit penize a.... aha tady veci funguji trochu jinak... Veci jde bud udelat, neudelat, nebo udelat po argentinsku a to znamena udelat napul. Treba koupelny jsou oblozeny krasnymi kachliky, ale ani jeden roh nesedi na dalsi, elektrika je zavedena po stene pres celou mistnost a to tou vzdalenejsi stranou. A treba banky funguji, ale jen od 9 do 3 a to bychom se nedivili, kdyby meli pauzu na obed... No vymenu penez musime nechat do Salty.
Jinak dnesek byl spise takovy odpocinkovy. Jen jedna zajimavost se udala - zjistili jsme, ze bydlime naproti upravne vody :) je to takove symbolicke :)
Pro zajemce o cestu do Argentiny:
Levno tu zrovna neni, nize uvadime priklad dnesniho nakupu a obeda
Obed:
1.125 l pepsi v hospode - 16p
ravioly - 25 p
omacka k raviolam (je nezbytna) - 17 p
bife de chorizo (v madrynu) - 45 p
Nakup:
Dulce de Leche 250 g - 7 p
Oplatky - 7 p
Cola 1.5 l - 12 p
spagety - 6.5
pomerance 2 ks - 3 a neco p
chleba - kolem 6 p
Na prvni pohled je Trelew docela dira... Nastesti dal od nadrazi je to uz lepsi. Pani v infocentru nam doporucuje ubytovani mas barato. V hostelu Agora nejprve menime pokoj s karmou (v pokoji je bezici karma z koupelny...) za jiny v patre, pak uz je vse OK a my vyrazime na pruzkum mesta. Je tu celkem pekne parko-namesti a nekolik prilehlych ulic. Take je tu na ulicich dost bledych tvari, asi potomci puvodnich Velsskych imigrantu, kteri prijeli do pouste zit podle bible a zalozit nova mesta. Po hladomoru a dalsich pohromach nakonec uspeli a jejich obili vyhralo mezinarodni cenu. Stejne ale nechapeme, co nekoho primeje proplout pul znameho sveta a zakladat mesta v pousti.
Odpoledne se jdeme podivat na lagunu za autobusakem. Je to spis takovy rybnik s upravenym parkem v okoli - to v Argentine neni uplne obvykle. Rybnik, take neni uplne obycejny, misto kacen se v nem brodi hejno plamenaku.
Tak ted uz jen vymenit penize a.... aha tady veci funguji trochu jinak... Veci jde bud udelat, neudelat, nebo udelat po argentinsku a to znamena udelat napul. Treba koupelny jsou oblozeny krasnymi kachliky, ale ani jeden roh nesedi na dalsi, elektrika je zavedena po stene pres celou mistnost a to tou vzdalenejsi stranou. A treba banky funguji, ale jen od 9 do 3 a to bychom se nedivili, kdyby meli pauzu na obed... No vymenu penez musime nechat do Salty.
Jinak dnesek byl spise takovy odpocinkovy. Jen jedna zajimavost se udala - zjistili jsme, ze bydlime naproti upravne vody :) je to takove symbolicke :)
Pro zajemce o cestu do Argentiny:
Levno tu zrovna neni, nize uvadime priklad dnesniho nakupu a obeda
Obed:
1.125 l pepsi v hospode - 16p
ravioly - 25 p
omacka k raviolam (je nezbytna) - 17 p
bife de chorizo (v madrynu) - 45 p
Nakup:
Dulce de Leche 250 g - 7 p
Oplatky - 7 p
Cola 1.5 l - 12 p
spagety - 6.5
pomerance 2 ks - 3 a neco p
chleba - kolem 6 p
středa 28. září 2011
Fotoalbum 1
Coche Cama
Zapad slunce na Valdesu (kolik najdete velryb?)
Puerto Piramides
Pasovci
Pasovec Turist Friendly
Duna
Cetli jste Dunu? Cerv se blizi...
Caleta Valdez
Rypouska s mladetem
Mara
Rano v Patagonii
Cunaci
Skunk
Ballena
Ballena s mladetem a rackem
Niño Gaucho Turistico
Je videt, ze stredoevropan se ma o lodni doprave co ucit...
Parek lvounu
Takhle vypada naprosta vetsina Patagonie...
Popelnice
Sasanka v Ecocentru (ale jsou i na pobrezi)
Kravky v pampe
Ballena Muerta
úterý 27. září 2011
Aerolineas Kretenas
Dnesek byl velice zajimavy den, ale vse prebila sms, ze nas let byl zmenen. Sli jsme to zkouknout na net a zjistili jsme, ze let byl presunut na odpoledne a to znamena, ze v Buenos Aires mame na prestup 15minut, coz neni mnoho. Co ted.... Pujdeme prerezervovat druhylet do Salty. Pres internet to nejde, jdeme na telefon do locutoria. Zavreno. Jdeme k telefonni budce. Nefunkcni. Co ted? Jdeme k nasi pani domaci. Ta nam vysvetlila, ze je to smutne, ale jeji telefon rozhodne pouzit nejde - ****. No tak zbyva jen chodit zebrat po vesnici.
Hned v prvni hospode Las Restingas nam velice prijemny mladik s vynikajici anglictinou nabizi, ze tam zavola a zaridi to ve spanelstine. Jak slibil, tak se take stalo a let mame prerezervovany na pozdejsi dobu. Muchas Gracias! Problem vyresen a ted co jsme delali behem dne.
Rano vyrazme do informacniho centra, zeptat se na cestu na Punta Pardelas. Tak pry je to ariba, ariba, ariba a pak jeste chvili nahoru. Pak pry dojdeme k dune a za ni uz dojdeme po silnici na puntu. Jdeme tedy nahoru. Cestou se k nam ale pridava pes seguridad... Nic nedela, jen proste jde s nami. Na kopci nad mestem jsou krasne vyhledy na zatoku a velryby. Dal prochazime kolem duny, kterou pruvodce trestuhodne zamlcel, ackoli je to nekolik, par desitek metru vysokych a vic jak kilometr dlouhych pisecnych dun. Za dunou nejak ztracime cestu a k silnici se prodirame ostny a keri. Po asi dvou hodinach prichazime na puntu. Je tam uzasna vyhlidka na more, s krasnym pobrezim, nekolika velrybama blizko brehu a bez lidi. Bylo by to cele super, kdyby ten blby pes neustale nestekal a nevyzadoval pozornost...
Tech asi 8 km zpatky uz tak idilickych neni. Jednak je to do kopce, ale hlavne fouka silny vitr, ktery zveda do vzduchu spousty pisku. Nastesti mame satky a nase beduinske ubory nam umoznuji vdechovat jen malo pisku. U duny je ale tezke se ovladnout. Lezeme nahoru, je to super, vitr, pisek borici se pod nohama, piskopady... Pes sice vypada nestastne, ale kdo ho nutil jit s nama...
Dale je na poradu anabaze s letenkou, ze ktere plyne ponauceni - nikdy necestovat s Aerolineas Argentinas. Dakrat jsme u nich koupili letenku a dvakrat neco zmenili. A to jsme na druhy let jeste ani nenastoupili....
Vecer se jdeme jeste rozloucit s Ballenama, ale je silny vitr a vsechny jsou trochu dal na mori...
A jeste neco se dneska prihodilo, presto ze je to tu v podstate poust, zmokli jsme...divne...
A na samy zaver pridavame dva postrehy:
1) Hlina/zem je tu prakticky vsude pokryta skeblema a to i na vrcholcich kopcu, i v pisecne dune byla spousta skebli...
2) Na pokoji mame k dispozici caj, ovocny caj a kafe v pytliku. V podstate je to jako caj v pytliku, akorat je uvnitr kava....zajimave...
Hned v prvni hospode Las Restingas nam velice prijemny mladik s vynikajici anglictinou nabizi, ze tam zavola a zaridi to ve spanelstine. Jak slibil, tak se take stalo a let mame prerezervovany na pozdejsi dobu. Muchas Gracias! Problem vyresen a ted co jsme delali behem dne.
Rano vyrazme do informacniho centra, zeptat se na cestu na Punta Pardelas. Tak pry je to ariba, ariba, ariba a pak jeste chvili nahoru. Pak pry dojdeme k dune a za ni uz dojdeme po silnici na puntu. Jdeme tedy nahoru. Cestou se k nam ale pridava pes seguridad... Nic nedela, jen proste jde s nami. Na kopci nad mestem jsou krasne vyhledy na zatoku a velryby. Dal prochazime kolem duny, kterou pruvodce trestuhodne zamlcel, ackoli je to nekolik, par desitek metru vysokych a vic jak kilometr dlouhych pisecnych dun. Za dunou nejak ztracime cestu a k silnici se prodirame ostny a keri. Po asi dvou hodinach prichazime na puntu. Je tam uzasna vyhlidka na more, s krasnym pobrezim, nekolika velrybama blizko brehu a bez lidi. Bylo by to cele super, kdyby ten blby pes neustale nestekal a nevyzadoval pozornost...
Tech asi 8 km zpatky uz tak idilickych neni. Jednak je to do kopce, ale hlavne fouka silny vitr, ktery zveda do vzduchu spousty pisku. Nastesti mame satky a nase beduinske ubory nam umoznuji vdechovat jen malo pisku. U duny je ale tezke se ovladnout. Lezeme nahoru, je to super, vitr, pisek borici se pod nohama, piskopady... Pes sice vypada nestastne, ale kdo ho nutil jit s nama...
Dale je na poradu anabaze s letenkou, ze ktere plyne ponauceni - nikdy necestovat s Aerolineas Argentinas. Dakrat jsme u nich koupili letenku a dvakrat neco zmenili. A to jsme na druhy let jeste ani nenastoupili....
Vecer se jdeme jeste rozloucit s Ballenama, ale je silny vitr a vsechny jsou trochu dal na mori...
A jeste neco se dneska prihodilo, presto ze je to tu v podstate poust, zmokli jsme...divne...
A na samy zaver pridavame dva postrehy:
1) Hlina/zem je tu prakticky vsude pokryta skeblema a to i na vrcholcich kopcu, i v pisecne dune byla spousta skebli...
2) Na pokoji mame k dispozici caj, ovocny caj a kafe v pytliku. V podstate je to jako caj v pytliku, akorat je uvnitr kava....zajimave...
Piche
Jeste vcera jsme zrusili vylet s cestovkou a presedlali jsme na ford Ka tourism. Protoze jsou pry zvirata nejaktivnejsi za prilivu a na puntu Cantor je to vic jak 70 km polni cestou, vyrazime uz v 6. Cestou si uzivame ovci, lam a svitani nad plochou patagonskou pustinou. Na punte Cantor je tucnaci kolonie. Sice je mozne ji pozorovat jen z parkoviste nad utesem, ale i tak jsou nekteri tucnaci od nas na dosah ruky. Nicmene je tu ukrutna zima a tak vyrazime dal na Parador La Elvira.
Cestou jsme nejprve zastavovali na foceni skunka a pak na mary (to je takove kraliko morce velikosti maleho prasete). U mary jsme dostali od rangera vynadano, ze vystupujeme z auta, bohuzel nez z auta vystoupila Lenka, ktera jedina rozumela jeho drmoleni, byl chlapik zoufalosti na pokraji zhrouceni. No nic tak popojedem.
Na dalsi vyhlidce je kolonie rypousu. Pravda cekali jsme jich vic a cekali jsme, ze se budou hybat, ale i skupinka asi 20 samic s mladaty a jednim kolosalnim samcem ve vzdalenosti asi 60 m od nas byla super. Navic dalekohledem (mimochodem vzit dalekohled se ukazalo jako naprosto genialni) je mozne videt rypousi rypak a dalsi rypouse roztrousene po celem pobrezi. Jeste je tu druhy okruh vyhlidkove trasy, kde ale bohuzel byly jen jesterky a ne cedulemi slibovany pasovec.
Nevadi, jedeme nahoru na puntu norte. Cestou opet spousty lam, ovci, ptaku, koni a krepelek. Pstrosi nikde. Ihned po zastaveni na punte pribehl pasovec a namiril si to primo ke skupince prihlizejicich turistu, podbehl jejich dodavku, obesel pruvodce a nerusene si to sinul dal svou cestou... Chvili pozorujeme dalsi rypouse a pak jdeme jist na vyhlidku. Ouha, na vyhlidce se jist nesmi a vyhlizec kosatek ma posledni zaznam 14. 9. Dneska pry kosatky nebudou...
Se svacinou se presunujeme k zavrene kavarne (ono je tu vubec vsechno tak nejak zavrene a nikde zadni turiste). Behem chvilky si pro drobecky priletaji ptaci a za chvilku prisel pasovec, pak dalsi a pak jeste jeden. Rano jsem necekal ze pasovce uvidim a nakonec jsem si ho i pohladil...
Cestou zpatky jsme videli dalsiho pasovce a mary a odbocku na pinguinierii. Proc ne rekli jsme si. Duvod proc ne jsme se dozvedeli zahy na stylove estancii - 50 dolaru na osobu. Tak teda adios a jedeme zpet do Puerta Piramides. skoro 80 km v prachu a sutrech bylo k smrti ubijejici, nicmene jsme radi, ze jsme nejeli s cestovkou, takhle jsme urcite videli vic.
Vecer jsme se sli juknout na plaz. Zrovna byl prili, voda je tak o 2 m vys, nez pri odlivu a verlyby plavou tak 50 m od brehu a hlasite vyfukuji vodu a zpivaji (zni to spis jak hluboke krkani)....
Cestou jsme nejprve zastavovali na foceni skunka a pak na mary (to je takove kraliko morce velikosti maleho prasete). U mary jsme dostali od rangera vynadano, ze vystupujeme z auta, bohuzel nez z auta vystoupila Lenka, ktera jedina rozumela jeho drmoleni, byl chlapik zoufalosti na pokraji zhrouceni. No nic tak popojedem.
Na dalsi vyhlidce je kolonie rypousu. Pravda cekali jsme jich vic a cekali jsme, ze se budou hybat, ale i skupinka asi 20 samic s mladaty a jednim kolosalnim samcem ve vzdalenosti asi 60 m od nas byla super. Navic dalekohledem (mimochodem vzit dalekohled se ukazalo jako naprosto genialni) je mozne videt rypousi rypak a dalsi rypouse roztrousene po celem pobrezi. Jeste je tu druhy okruh vyhlidkove trasy, kde ale bohuzel byly jen jesterky a ne cedulemi slibovany pasovec.
Nevadi, jedeme nahoru na puntu norte. Cestou opet spousty lam, ovci, ptaku, koni a krepelek. Pstrosi nikde. Ihned po zastaveni na punte pribehl pasovec a namiril si to primo ke skupince prihlizejicich turistu, podbehl jejich dodavku, obesel pruvodce a nerusene si to sinul dal svou cestou... Chvili pozorujeme dalsi rypouse a pak jdeme jist na vyhlidku. Ouha, na vyhlidce se jist nesmi a vyhlizec kosatek ma posledni zaznam 14. 9. Dneska pry kosatky nebudou...
Se svacinou se presunujeme k zavrene kavarne (ono je tu vubec vsechno tak nejak zavrene a nikde zadni turiste). Behem chvilky si pro drobecky priletaji ptaci a za chvilku prisel pasovec, pak dalsi a pak jeste jeden. Rano jsem necekal ze pasovce uvidim a nakonec jsem si ho i pohladil...
Cestou zpatky jsme videli dalsiho pasovce a mary a odbocku na pinguinierii. Proc ne rekli jsme si. Duvod proc ne jsme se dozvedeli zahy na stylove estancii - 50 dolaru na osobu. Tak teda adios a jedeme zpet do Puerta Piramides. skoro 80 km v prachu a sutrech bylo k smrti ubijejici, nicmene jsme radi, ze jsme nejeli s cestovkou, takhle jsme urcite videli vic.
Vecer jsme se sli juknout na plaz. Zrovna byl prili, voda je tak o 2 m vys, nez pri odlivu a verlyby plavou tak 50 m od brehu a hlasite vyfukuji vodu a zpivaji (zni to spis jak hluboke krkani)....
pondělí 26. září 2011
Treti den v zemi mate, steaku a vyborne zmrzliny
Rano vstavame uz kolem osme a vyrazime na autobus. Cestou jeste probehne navsteva supermercada a pak nas ceka jizda autobusem turistu. Cestou si muzeme prohlednout fabriku na hlinik, tovarnu na ryby, skladku, lamy a pstrosy.
Puerto Piramides je skutecne mala vesnice s hlavni velrybi tridou a dvema bocnima ulicema. Pani v informacich nam velice ochotne rezervuje na zitra vylet na rypouse a na dnesek nam radi jit na velryby. Maji tu ctyri spolecnosti, ktere na ne jezdi, vsechny maji stejnou cenu - 260. Jdeme do te nejblizsi a kupujeme na odpoledne 1.5 hodinovou plavbu na velryby. Pred vlastni plavbou se k nam blizi tri lide, povedome tvare, kostkovane kalhoty a .....cestina... No tentokrat to netrvalo tak dlouho...
Na lod se tu nastupuje uz na brehu, pak prijizdi traktor, ktery nas veze do vody. Zajimavy zpusob. Nejprve pozorujeme velrybu s mladetem ze vzdalenosti asi 50 m. pak projizdime kolem paru lvounu a jedeme dal do zatoky. Po zbytek plavby jsme prakticky stale v blizkosti velryb, ktere si nas asi prohlizeji - vystrkui hlavy z vody, mavaji ocasem, podplouvaji nasi lod. Naprosta vetsina jsou matky s mladaty. Je to celkem pekna podivana, nakonec to asi za ty penize stalo.
Co je nakonec ale dulezitejsi je, ze jsme se s Michalem, Katkou a Lenkou domluvili na zitrejsi vylet - maji auto a vezmou nas s sebou na punty na vychode poloostrova.
K veceru jsme se jeste vydali do nedaleke zatoky na lvouny. Cestou se ukazalo, ze nedaleka je mozna na mape, cesta nam trva zhruba hodinu, ale zase vidime lamy, kanony a zaliv plny velryb. Zaliv je tu opravdu plny velryb - neustale je nejmene jedna, obvykle tak tri - ctyri, videt na hladine a celkem bych rek ze jsou jich tu nejmene desitky, mozna i stovky. No nic pokracujeme zkratkou do zatoky, kam prichazime az za sera, takze rychle par fotek a zpet. Na zpatecni ceste premyslim, proc jsme si s sebou tahnul baterku, kdyz ji mam v batohu....
Puerto Piramides je skutecne mala vesnice s hlavni velrybi tridou a dvema bocnima ulicema. Pani v informacich nam velice ochotne rezervuje na zitra vylet na rypouse a na dnesek nam radi jit na velryby. Maji tu ctyri spolecnosti, ktere na ne jezdi, vsechny maji stejnou cenu - 260. Jdeme do te nejblizsi a kupujeme na odpoledne 1.5 hodinovou plavbu na velryby. Pred vlastni plavbou se k nam blizi tri lide, povedome tvare, kostkovane kalhoty a .....cestina... No tentokrat to netrvalo tak dlouho...
Na lod se tu nastupuje uz na brehu, pak prijizdi traktor, ktery nas veze do vody. Zajimavy zpusob. Nejprve pozorujeme velrybu s mladetem ze vzdalenosti asi 50 m. pak projizdime kolem paru lvounu a jedeme dal do zatoky. Po zbytek plavby jsme prakticky stale v blizkosti velryb, ktere si nas asi prohlizeji - vystrkui hlavy z vody, mavaji ocasem, podplouvaji nasi lod. Naprosta vetsina jsou matky s mladaty. Je to celkem pekna podivana, nakonec to asi za ty penize stalo.
Co je nakonec ale dulezitejsi je, ze jsme se s Michalem, Katkou a Lenkou domluvili na zitrejsi vylet - maji auto a vezmou nas s sebou na punty na vychode poloostrova.
K veceru jsme se jeste vydali do nedaleke zatoky na lvouny. Cestou se ukazalo, ze nedaleka je mozna na mape, cesta nam trva zhruba hodinu, ale zase vidime lamy, kanony a zaliv plny velryb. Zaliv je tu opravdu plny velryb - neustale je nejmene jedna, obvykle tak tri - ctyri, videt na hladine a celkem bych rek ze jsou jich tu nejmene desitky, mozna i stovky. No nic pokracujeme zkratkou do zatoky, kam prichazime az za sera, takze rychle par fotek a zpet. Na zpatecni ceste premyslim, proc jsme si s sebou tahnul baterku, kdyz ji mam v batohu....
sobota 24. září 2011
Puerto Madryn
Průjezd městem je poněkud zdlouhavý, ale zase vidíme i opravdu podivné čtvrtě, nicméně stále mám pocit, že v Mexiku byl okraj města bídnější.
Hned za městem začínají nekonečné roviny pamp s obrovskými stády krav a koní. Obraz krajiny se za celých šest hodin, než se setmělo, nezměnil. Následuje pouštění pirátske kopie neuvěřitelně blbého a hlasitěho filmu, pak dalšího a po ještě dalších dvou můžeme konečně spát.
Obraz krajiny venku se ráno trochu změnil. Stále projížďíme nekonečnými rovinami, ale krajina je absolutně vyprahlá, traviny vystřídala křoviska a místo krav jsou kolem cesty supi a prý stáda lam, ale to nemohu potvrdit, protože lama je tvor hojný, velký, žijící blízko cest a pro Jindřicha neviditelný...
Puerto Madryn je v podstatě město v pouští a na břehu moře. Protože nám ujel autobus dál, hledáme a nacházíme slušný hostel a vyrážíme na výlet. Moře je tu hojné na velryby, které co chvíli vystrčí ocas z vody. Bylo nám doporučeno místo s kolonií lachtanů, které je sice krásné, ale bez lachtanů.
Pokračujeme dále po pláži k vyvržené mrtvé velrybe a pak zpět do ekologického centra kde se za čtyřicet pesos dozvídáme, že o velrybach asi už víme vše, nebo jsou cílovou skupinou malé děti. Ale co se musí nechat je, že expozice je vizuálně povedená.
Cestou zpátky procházíme kolem pláže obsazené místní mládeží popíjející maté. Ovšem hospody jsou opět zavřené - tady se otvírá až v sedum...
Hned za městem začínají nekonečné roviny pamp s obrovskými stády krav a koní. Obraz krajiny se za celých šest hodin, než se setmělo, nezměnil. Následuje pouštění pirátske kopie neuvěřitelně blbého a hlasitěho filmu, pak dalšího a po ještě dalších dvou můžeme konečně spát.
Obraz krajiny venku se ráno trochu změnil. Stále projížďíme nekonečnými rovinami, ale krajina je absolutně vyprahlá, traviny vystřídala křoviska a místo krav jsou kolem cesty supi a prý stáda lam, ale to nemohu potvrdit, protože lama je tvor hojný, velký, žijící blízko cest a pro Jindřicha neviditelný...
Puerto Madryn je v podstatě město v pouští a na břehu moře. Protože nám ujel autobus dál, hledáme a nacházíme slušný hostel a vyrážíme na výlet. Moře je tu hojné na velryby, které co chvíli vystrčí ocas z vody. Bylo nám doporučeno místo s kolonií lachtanů, které je sice krásné, ale bez lachtanů.
Pokračujeme dále po pláži k vyvržené mrtvé velrybe a pak zpět do ekologického centra kde se za čtyřicet pesos dozvídáme, že o velrybach asi už víme vše, nebo jsou cílovou skupinou malé děti. Ale co se musí nechat je, že expozice je vizuálně povedená.
Cestou zpátky procházíme kolem pláže obsazené místní mládeží popíjející maté. Ovšem hospody jsou opět zavřené - tady se otvírá až v sedum...
Den první
Ve Frankfurtu jsme se přesvědčili, že nejdražší surovinou je voda na letišti... Cesta přes oceán proběhla celkem v pořádku, akorát kvůli silnému větru jsme nejprve vystoupali skoro na dvanáct a půl kilometru a následně nedostali snídani...
Ale už jsme na letišti, za pasovou kontrolou a je tu nečekaně strašná zima. Navíc Buenos Aires dostálo svému jménu a vítr fouká opravdu mocně. Radši tedy nastupujeme na již známého Leona a jedeme na Retiro.
V centru nám zbývá stále spousta času. Jdeme najít něco k lidlu. Ale ouha, tradiční problém-tady se žije po setmění a jít na oběd v deset ráno tu není úplně obvyklé.
Nakonec sedíme v bistru kde nám rádi připraví né zrovna levnou milanesu... Jak tak koukáme kolem, město se za ty dva roky moc nezměnilo, snad jen tu jezdí víc nových autobusů a míň to tu smrdí, ale to bude asi roční dobou.
Po obědě se vracíme čekat na Retiro a samozřejmě čím víc část člověk má, tím je větší pravděpodobnost že se něco nestihne - po pěti hodinách čekání nám málem ujel autobus. Naštěstí už sedíme v pohodlných sedačkach a coche cama i s námi vyráží na Puerto Madryn...
Ale už jsme na letišti, za pasovou kontrolou a je tu nečekaně strašná zima. Navíc Buenos Aires dostálo svému jménu a vítr fouká opravdu mocně. Radši tedy nastupujeme na již známého Leona a jedeme na Retiro.
V centru nám zbývá stále spousta času. Jdeme najít něco k lidlu. Ale ouha, tradiční problém-tady se žije po setmění a jít na oběd v deset ráno tu není úplně obvyklé.
Nakonec sedíme v bistru kde nám rádi připraví né zrovna levnou milanesu... Jak tak koukáme kolem, město se za ty dva roky moc nezměnilo, snad jen tu jezdí víc nových autobusů a míň to tu smrdí, ale to bude asi roční dobou.
Po obědě se vracíme čekat na Retiro a samozřejmě čím víc část člověk má, tím je větší pravděpodobnost že se něco nestihne - po pěti hodinách čekání nám málem ujel autobus. Naštěstí už sedíme v pohodlných sedačkach a coche cama i s námi vyráží na Puerto Madryn...
sobota 17. září 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)