Ve Frankfurtu jsme se přesvědčili, že nejdražší surovinou je voda na letišti... Cesta přes oceán proběhla celkem v pořádku, akorát kvůli silnému větru jsme nejprve vystoupali skoro na dvanáct a půl kilometru a následně nedostali snídani...
Ale už jsme na letišti, za pasovou kontrolou a je tu nečekaně strašná zima. Navíc Buenos Aires dostálo svému jménu a vítr fouká opravdu mocně. Radši tedy nastupujeme na již známého Leona a jedeme na Retiro.
V centru nám zbývá stále spousta času. Jdeme najít něco k lidlu. Ale ouha, tradiční problém-tady se žije po setmění a jít na oběd v deset ráno tu není úplně obvyklé.
Nakonec sedíme v bistru kde nám rádi připraví né zrovna levnou milanesu... Jak tak koukáme kolem, město se za ty dva roky moc nezměnilo, snad jen tu jezdí víc nových autobusů a míň to tu smrdí, ale to bude asi roční dobou.
Po obědě se vracíme čekat na Retiro a samozřejmě čím víc část člověk má, tím je větší pravděpodobnost že se něco nestihne - po pěti hodinách čekání nám málem ujel autobus. Naštěstí už sedíme v pohodlných sedačkach a coche cama i s námi vyráží na Puerto Madryn...
Žádné komentáře:
Okomentovat