Odjezd

Vcera vcer jsem si na netu pocetl o nasi potupne porazce se Spanelskem. Naladu mi vsak zlepsil zapas Argentina - Chile. Dojem z peti golu, paradniho tempa a tri presnych zasahu Higuaina kazil jen piskot domacich pri chilske hymne.
Fotbalu predchazel jeste nakup mate a dulce v Carefouru.Celkem podobne treba takovemu Albertu. Normalni obchod a dlouhe fronty. Mimo jine se dalo koupit treba mate prepreparado - tedy plastikovy kelimek s mate a plastovou bombillou, pripraveny na zaliti horkouy vodou a to vse za necelych 5 pesos. To vedet vic, tak jsem si delal prave mate a ne jen to cocido v pytliku :-) U pokladny jsme se dozvedeli, proc jsou vsichni zakaznici akumulovani v nekonecne fronte. Ne zrovna rychle prodavacky vsechno rucne bali do tasek. Z naseho ne zrovna velkeho nakupu nam vytvorila asi 7 tasek a neste si to po tech uzkych chodnicich plnych lidi pres pet bloku... Nicmene prijemne bylo, ze jsme dostali slevu 10 %, protoze byl patek a platili jsme kartou - mimochodem platit kartou lze pouze s argentinskou obcankou, nebo pasem. Jesteze vcerejsi navsteva muzea se tentokrat obesla bez pasove kontroly (minule tomu tak nebylo)..... :-)

Chteli jsme pridat vice fotek, ale dostupna pocitacova techniku nas tu nema rada, takze snad nekdy v budoucnu. Kazdopadne jsme radi ze jste sledovali nas blog. Jen pro zajimavost - mexicky kocour se dostal i na stranky o nakupu tequily, jak jsme dnes zjistili :-)
Z BsAs odletame v 21:40 ceskeho casu, doma bychom meli byt nekdy v nedeli vecer.

Fotky sice nahrat nejdou, ale malou obrazovou prilohu pridavame:

 Trochu idealizovana empanada, normalne je to spis jidlo z fastfoodu

 Mate - absolutne nejtypictejsi pro Argentinu je mate, ktere pijou uplne vsude a pri cemkoli a s kymkoli

Den temer posledni

Stale prsi a tak jdeme doplnit naseho gurmanskeho pruvodce po Argentine o navstevu dalsi restaurace.
Jen pro poradek nejprve jsme si v BsAs dali predevcirem Bife de Chorizo, ktere melo snad kilo a to opravdu neprehanim, proste steak 4 cm tlusty pres cely talir za 45 pesos.Vcera jsme meli k obedu i k veceri empanady. Jak jsme zjistili na univerzite, je jich spousta druhu a rozeznaji se podle okraju (az bude cas, pridam fotku). Empanady BsAs jsou vetsi nez ty v Salte a taky trochu drazsi, ale tri po 5 pesos na obed bohate staci. No a dnes jsme zasli na teleci milanesu - to je vlastne rizek. Jen milanesa napolitana je vlastne pizza na rizku :) (taky mame foto). No ted nebudeme asi tyden muset nic jist :)
Po obede jsme se bez velkeho ocekavani (nas jinak skvely pruvodce je tu nadseny z kazdeho muzea, ci podobne atrakce) vypravili do prirodovedeckeho muzea (Museo Argentino de Ciencias Naturales). Za pouhych 5 pesos jsme si prohledli celkem pekne expozice o ptacich, savcich, hmyzu, mekkysich... sbirka nerostu byla trochu slabsi, narozdil od multimedialni casti, kde jsme si zahrali pexeso pro male deti. Ovsem co bylo naprosto super byla expozice dinosauru. Maji tam zrekonstruovane kostry velejesteru, svou velikosti dech berouci lebku tyranosaura, ale take patagosaura, argentosaura a saltosaura - prvni dva jsou z patagonie, saltosaurus asi nedelal salta, ale byl nalezen v Salte.
Navrat autobusem byl trochu nervozni, protoze tu stavi tak nejak chaoticky a vsechny ulice jsou jednosmerky - zpatky tedy stavi jinde nez kde clovek vystoupil a navic ty ulice vypadaji vsechny stejne...
Nicmene ted uz mame vytistene letenky a zbyva jen nakoupit dulce a mate na doma.

Den D

Rano nas vyzvedava Alejandro, pry se mu rozbilo auto a tak jedeme na Veterinarni fakultu Univerzity Buenos Aires taxikem. Skola je to celkem zajimave - male budovy rozsete po parku s vybehy pro zvirata, hlavne tedy kone. V Centru pro vodu uz nas ceka Alicia a po kaficku jdeme prednaset. Usporadali kvuli nam celou konferenci, pridali dve prednasky ve spanelstine a pry to je prvni konference z noveho cyklu "Veda pro vodu".
Sal je prekvapive zaplnen, publikum prijemne a pestre - jsou tu jak lide z univerzity, tak i z ruznych instituci. Vse probiha hladce, dotazy nejsou, ale u kaficka lide postupne nachazeji odvahu a cela akce v nas zanechava velmi prijemny pocit.
Po prednaskach je jeste obed v centru pro vodu. Jsou to opravdovy frajeri v podminkach srovnatelnych s nasimi, nebo trochu horsich, dosahuji podstatne vyssich a lepsich vykonu. Mluvili jsme napriklad s magisterskym studentem co ma dva impakty...
Na rozloucenou dostavame tasku s darky - prevazne publikace ve spanelstine, tak muzu na sobe zacit trochu pracovat a Lenka aspon nevypadne z formy.
Vecer se spustil dest, doslova lijak a ten trval cely zbytek dne. Sledovali jsme tedy na pokoji televizi. Docela tady mistni masiruji - takove dojemne pribehy. Nejdrive davali stale dokola ze dite potrebuje matku, ktera je v nemocnici. Pak jsme si asi dve minuty prohlizeli fotku ditete, ktere nekdo unesl z nemocnice, ale zase ho vratili. Prekvapeni pro nas bylo, ze v Salte bylo zemetreseni (5.8 stupne) - asi vime kdy vypadnout :)

Prelet

Dnes pouze preletame do Buenos Aires a tak tento den nicim vyjimecny, snad jen, ze jsme jeli drevenym metrem. To neznamena, ze ma drevene sedacky, nebo ze by snad bylo drevem oblozene. Tohle metro je totiz od podvozku nahoru drevene uplne cele!
Ubytovali jsme se v hotelu Pasco, v celkem pekne ctvrti Monserat. Ted uz mi Buenos Aires nepripada tak strasne, jako pred dvema roky. Spis takove normalni mesto, je to jine nez Evropa, ale ma to urcite svoje kouzlo. Jo a taky se mi postestilo videt, co jsem nestihl minule, a sice skolku pro psy. Rano psa vyzvedne profesionalni vencic. Ma jich klidne i 8 a pry i mnohem vic, az 20. Projde se s nima po parku a pak je odlozi do specialni ohrazene casti s hlidacem.... je to docela vtipne :)
Vecer jsme v mistni hospudce, kde po nas nejprve mistni divne koukali, meli moznost videt parillu pro tri osoby, pecene maso v takovem zvlastnim nadobi se dopeka jeste na stole, a vyhru River Plate nad Atlantou 7:1. River tak vyrazne nakrocili k navratu do nejvyssi souteze...

PS: Az ted jsme zjistili, ze nejsou povolene komentare pro vsechny. Melo by to byt jiz opraveno a tak nevahejte a piste a objednavejte.... :)

Mlzny prales Calilegua

Rano nas vyzvedava....opet Hasan - super! Salta je opet ponorena do mraku a my vyrazime smerem na Jujuy. Cestou se dozvidame spoustu informaci o fungovani Argentiny a take mijime spousty Anchu. To jsou takove vetsi postolky, ktere pojidaji srazena zvirata podel silnic. V Jujuy je spousta poli s cukrovou trtinou. Ta je prakticky vsude, je tu mala, vetsi, prave zaseta i asi trimetrova pred sklizni. Take tu maji velky cukrovar a elektrarnu, to aby mohli prodavat elektriku do Chile. Mimochodem, Chile pry nema nikdo rad :)
Ve vsi, blizko parku vyzvedvame naseho pruvodce a kupujeme repelent, bez nej by to v parku bylo tvrde.
Vystupujeme na vyhlidce ve vysce zhruba 800 m nad morem, coz je trochu zmena, oproti predeslym dnum a pokracujeme stezkou do pralesa.
Nas pruvodce Bertran ma sebou takove udelatko pro jeho IPhone - je to kablik pripojeny (svazane draty) k reproduktoru. Cestou lesem pousti zvuky ptaku a vabi je. a co je jeste zajimavejsi, je, ze to funguje! Ptaci priletaji bliz a bliz. Jeden druh se da vabit i sustenim pytliku :) priletl uplne k nam a chtel susenku... asi nejsme prvni turiste.
Cesta dale pokracuje do hlubsiho lesa, ze stromu visi liany, moskyte utoci. U prvniho termitiste musime ochutnat termity. Vypadaji trochu jinak nez ti mexicti - maji cerne hlavy a chutnaji jako mrkev. Bertran neustale otaci ztrouchnivele stromy a hleda Arañe. Nachazime vsak predevsim velke brouky a pijavice. O par kilometru dal jsme narazili na prvniho stira a pak na dalsiho a dalsi a je jich tu proste dost. Pry jsou muy peligroso (velmi nebezpecni), takze ho lovi holou rukou (asi trochu prehani). Dal se Bertran pokousi chytit jesterku, coz se mu ale nedari a tak nas seznamuje s ruznymi druhy stromu.
Bohuzel jsme nevideli zadne savce, ale nas ornitologicky pruvodce nam ukazal snad pulku ze 400 druhu ptaku co tu ziji. Ke konci cesty nas Bertrane opousti, ale my si pobyt v nadhernem pralese jeste trochu prodluzujeme a vracime se zhruba 3 km dlouhou znacenou cestu zpet na vyhlidku, kam se pro nas vraci Hasan.

Vecer je Salta opet plna lidi, a aut. Nevim jestli jsme to uz psal, ale dojit nekam je tu takrka nemozne, protoze auta jezdi podle systemu - vetsi jede, takze chodec je tu ztracen na ostruvku jednoho bloku domu. Vecer jeste zmrzlina - pokud pojedete do Argentiny, musite si zajit na zmrzlinu, protoze cely proces a zpusob jakym tu zmrzlinarny funguji, je neco uzasneho a v Evrope nevidaneho.

A na zaver pridavame tematicky vtip: Leti dva balonky Argentinou jeden rika druhemu "hele kaktusssss" a ten druhy: "kde ho vidisssss".

10. den - Auto de las Nubes

Dnes zacneme netradicne a to ekonomickym zpravodajstvim. Zrejme jsme prisli na kloub vysokym cenam - inflace v Argentine je podle Michalova propoctu 20%. Podle oficialnich udaju 10%, ale podle neoficialnich, za jejichz zverejnovani zde hrozi pokuta, je to pres 25%....
Dalsi dulezity objev dnesniho dne se tyka zasobovani vodou. Kazdy domek tu ma na strese velikou nadobu na 500 litru vody. Duvodem neni to, aby se voda ohrala, ale kvuli setreni jim tu tece voda jen jednou nebo dvakrat denne. Kazdy dum si tedy behem dne musi vystacit prave s 500 litry. Jinak cena vody je pry nizka, zhruba 40 pesos za mesic pro celou rodinu.

A ted k vyletu. Protoze mame velke stesti na pocasi a je sucha sezona, opet nas neminul prvni letosni dest. Vyrazime opet s Hasanem (ten co nas vezl na Huamuacu), coz nas tesi, protoze je to mily chlapik. Nejprve si prohlizime udoli v mlze, pak hory v mlze, nasleduji serpentyny v mlze a vyhlidka na kondory v mlze. V mlze je viditelnost asi 10 m, takze vsechno vypada ponekud stejne - bile.
Za pasem ve vysce 3 tisice a neco se pocasi lame a odkryva se pred nami proslunena krajina narodniho kaktusoveho parku. Hasan nas bere na misto mimo silnice, zvane Colorado, ktere je naprosto super - uzasne lesy kaktusu, barevne kopce a udolicka, naprosto kouzelna krajina. Pak jedeme zpet na hlavni silnici a zastavujeme uprostred ohromneho lesa kaktusu. Mistni rozlisuji tri druhy kaktusu - Cardones, to jsou ty vysoke co maji "ruce", pak Cactus to jsou ty mensi nerozvetvena a pak opuncie a podobne, jejichz nazev si ale nepamatujeme.
Napojujeme se na rutu 40, ktera tu ma prekvapive i asfalt a prijizdime do Cachi, coz je pekne kolonialni mestecko pod Nevado de Cachi, hora pres 6000 se zasnezenym vrcholkem. Na obed se zastavujeme stejne jako vcera v hospode, kde obsluhuji indiani. Jsou takovi pohodovi, snazi se byt maximalne ochotni, ale obcas pusobi takovym "pomalym" dojmem. Treba nese jidlo ke stolu a nahle ho zaujme neco v televizi a je schopny desitky vterin s otevreno9u pusou sledovat tv, nez se opet vrati do reality. Taky tu maji caj z koky, i u Salty prodavaji koku, koka je tu proste vsude.
Odpoledne se vracime stejnymi misty, ktera znovu fotime, protoze v odpolednim slunci je krajina zase trochu jina. Pak projizdime udolim mlhy zpet do Salty.
Jsme celkem unaveni, takze koncime a jdeme se vyspat na zitrejsi posledni a narocny vylet v Salte.

Fotoalbum 2

Protoze pocitac nespolupracuje, muzeme vlozit pouze fotky z omezeneho vyberu....takze se omlouvame, ze toho uvidite mene :)

A jeste jedna vec, presto, nebo prave proto, ze jsme se snazili fotky na vysku orientovat spravne, to bloger system stejne otaci spatne. Prosime, natocte si monitory, nebo hlavy.

Dekujeme za pochopeni.

Ceibu - argentinsky narodni strom

 

Trh v Purmamarce

Purmamarca

Tilcara - indianske ruiny

Obratnik kozoroha (jestli jste si mysleli, ze je to pomyslna cara, tak to jste si to mysleli spatne)

Malby v Huamuace

Radnice v Huamuace

Predvolebni kampan (takhle ji vypada vetsina)

Vychytavka na satelit

Nocni vyhled z naseho okna v Purmamarce

Okoli Purmamarcy

Stale Purmamarca

A ted uz Saliny

Hrst soli, kopa soli, vedro soli, more soli....

Llama

Salinas

Po asi 100 metrech mame prvni problem, a sice plan trasy co ma nas pruvodce je jiny, nez co jsme si objednali. O par telefonatu pozdeji je vse vyreseno a vyjizdime po serpentynach do paso (jmeno si nepamatujeme). GPSka v Purmamarce, kde jsme nocovali, ukazovala nejprve 60 m nad morem, pak 100 a pak se ustalila na 2600 m. V pasu je to uz 4200 m. Jsou tu krasne vyhledy, krajina na obou stranach je trochu rozdilna, ale vsude uzasna. 

Pokracujeme dal na saliny a mijime lamy vicune a osly. Oslove jsou tu vsude, teda krome salin, tam je jen sul, turiste a trocha vody. V salta conection tvrdili, ze to bude jako na snehu, ale svetlo je tu mnohem intenzivnejsi a adaptace na nej docela dlouha. Ale solne plane a jezirka a kopice velkych krystalu soli jsou uzasne. Tady bychom vydrzeli i dele.

Ale pokracujeme dal po legendarni rute 40, ktera se vyznacuje hlavne tim, ze nema asfalt a pak take tim, ze se tahne asi 6600 km pres celou Argentinu. Cestou fotime plane, kopce a llamy (to jsou jine lamy a cte se to jako samy - s s hackem).

Antonio de los Cobres je opravdu dira, zastavujeme tu jen na obed a starsi argentinsky par, co jede s nama doplnuje horkou vodu na mate. Dalsi pokracovani je veselejsi, argentinci popijeji za jizdy po polni ceste mate a ryskuji ztratu oka, ale zveda jim naladu a vesele s nami komunikuji.

Cesta dolu je opet uchvatna, jedeme podle trasy vlaku Tren de las Nubes, ze ktereho jsou tu vsichni hotovi, ackoli je to jen obycejna uzkokolejka. Argentinci foti most pres reku - uplne obycejny, mozna az podprumerny most, ale tady je to technicky skvost :) 

Co jsem zapomnel napsat uz vcera je stav vody v rece. V obou udolich - jak vcera, tak i dnes jsou obrovska koryta rek - aspon 100 m siroka, ale spis vic, a v nich netece bud nic, nebo jen male potucky. Ale v obdobi destu je koryto pry plne.

Nase cesta ale pokracuje dal a nas ridic, ktery se celou cestu vytrvale posilnuje zvykanim koky, nas vyvazi na pahorek s dalsimi indianskymi ruinami a velikymi kaktusy. Byla tu docela velika vesnice, ale protoze jim vyschla reka, odtstehovali se.

Dal jedem pres ves, ktera se jmenuje Cikanska Vesnice, ta je zajimava starou lokomotivou, prvni co tu tahala Tren de los Nubes, ktery vozil rudu do Chile a dnes vozi turisty za 150 dolaru. Pro evropany neni lokomotiva zajimava.

Quebrada de Huamuaca

Vesly chlapik nas rano naklada do auta ke dvema starsim brazilkam a vyrazime ze Salty, ktera je neco pres 1000 m na morem, do hor. Nejprve projizdime jakymsi lesikem, o kterem se nam pani v cestovce snazila namluvit, ze je to stejne jako jet do pralesa. No neni to tu spatne, ale jedna zastavka u cesty rozhodne neni dostacujici.
Pokracujeme pres Jujuy do Purmamarcy, ale k te se jeste vratim. Dalsi zastavkou je tedy pry mistni Machu Picchu. Ve skutecnosti je to zrekonstruovana indianska osada na vrcholu kopce, neni to spatne, ale zase - srovnavat to s velkymi indianskymi mesty?... Nejvtipnejsi je, kdyz nam pruvodce na vysce dveri domu zrekonstruovaneho na zaklade nalezenych zbytku zakladu demonstruje vysku puvodnich obyvatel. Dal je tu jeste botanicka zahrada s kaktusy. Fotime a odjizdime.
Dalsi vyznamna zastavka je v Huamuace. Tam obedvame docela dobry rizek z lamy, kupujeme koku, fotime mestecko a v jednom kramku, po zodpovezeni otazky odkud jsme, dostavame samolepky. Mimochodem kramek se jmenuje "Vic nase". Mestecko je to takove zaprasene, plne indianu, vliv Bolivie je tu silny. Maji krasny kostelik, pamatnik a hrbitov. A v prave poledne je tu pry k videni pseudoorloj se svatym Frantiskem. My jsme si prve mysleli, ze ta plechova vec je nadrz na naftu :)
Cestou zpet se kochame uzasnymy vyhledy na ruznobarevne skaly podel cesty, zastavujeme u kostelyku, kde jsou obrazy spanelu se zbranemi a kridly. Dalsi zastavka je u skalniho utvaru, ktery se jmenuje malirska paleta, nebo tak nejak, tam krome fotografovani prijimame dary od domorodcu, kteri nam davaji jakesi pletene veci a adresu, kam muzeme posilat nepotrebne veci...
Posledni dnesni zastavka je Purmamarca. Zaprasene mestecko pod krasnym skalnim utvarem, na kterem ma byt 7 ruznych barev. Nevime kolik jich je, ale je to krasne, modre, cervene, fialovew, oranzove, zelene... Pekne. Zde take nocujeme. V prvnim ubytovani nikdo neni doma, ale nas pruvodce bleskove nachazi jine, celkem pekne, skoro uprostred vesnice za 50 p. na osobu. Vecer jeste delame nocni fotky nasviceneho kosteliku a skaly a mesta a pak jdeme spat.
Rano vstavame driv, takze mame dve hodiny casu na prochazku po zdejsi tri kilometry dlouhe okruzni trase. Beru na cestu koku a zvykam. Nevim, jestli je to placebo efektem, nebo to opravdu funguje, ale poprve co jsem tu mi prestava tect z nosu. Taky z toho trochu svrbi jazyk, je to stejne, jako leky s lidokainem, jo a chutna to tak jak to smrdi - spareny seno.
Vyhlidkova cesta je naprosto uchvatna, prudke skaly a ruznobarevne kopce. Je to fak super, az do chvile, nez se k nam pripoji dva nemecti ovcaci. Krucinal, proc porad my. Nikoho jinyho jsme tu se psem nevideli. Obchazime cely okruh, asi za hodinu a to i se spoustou zastavek na foceni. Psu se nam nedari zbavit ani pomoci francouzek, ani jinych turistu, proste chteji jit s nami. Ve mestecku zkousime jeste trik s jinym psem hlidajicim pred domem. Slava zahnal je. Obchazime namesti a na rohu...ty hovada obehli pul mesta a uz jsou zase u nas. Mizime v nasem ubytovani. Balime veci a vyrazime najit naseho pruvodce na dalsi vylet. Psi se nas pousteji, az kdyz odjizdime autem pryc z mesta.

PS: Mozna by jsme si meli poridit psa, kdyz nas tak miluji....

Salta

Protoze jsme prijeli pozde, a vsechny vylety zacinaji hned rano, mame cely den na behani po meste.
Nejprve tedy vymenujeme penize v Banco de Nacion Argentina. Pak obchazime tri cestovky, abychom koupili vylet v Salta Conection, kterou nam doporucovali kamaradi z Valdezu.
K obedu si davame empanady (kus za 2 p. k obedu nam jich staci 10). Salta je celkove levnejsi nez Patagonie, ale o tom podrobneji az jindy. Pak prochazime mesto, jsou dva krasne kostely, pekne namesti, kolonialni domy. Pak kupujeme znamky (vyvoleni se mohou tesit na filatelisticke skvosty) a pohledy.
Jinak jsme dnes krome zkouseni prezentace nic nedelali...
Jen pro zajimavost ceny vyletu na letaku jsou vyssi, nez ty skutecne a slevit se da snad i tretina. Koupili jsme si dvoudenni na Salinas a Huamuacu a pak jednodeni na kaktusy a Cachi a druhy jednodenni do narodniho parku Calilegua.
Protoze vyrazime brzy a v locutoriu, kde sedime, je od klimatizace ukrutna zima (jinak v Salte je pres 30 ªC) musime koncit.

V pristim dile se dozvite, jak bylo na vyletech.

Prelet

Rano odjizdime taxikem na letiste, kde zjistujeme, ze tu stavi i autobus Mar y Valle, coz nam v informacich zatajili. Nu co, uz jsme tu. Letiste je docela vtipne, takova vetsi autobusova zastavka s dinosaurem a zkamenelinama.
 Tak se zacheckovat. A ouha, nas let v 11:10 je psany na 11:40 a aby to nebylo tak jednoduche, hlasi ho na dvanact....aerolineas....
Zhruba v 11:45 konecne muzeme projit bezpecnostni kontrolou, nasednout a po dvanacte uz rolujem. Mimochodem nejprve jsme meli letet Embraerem, pak nam to zmenili na McDonela a ted nasedame do Embraeru 190. Je to celkem pekne, male, uplne nove letadlo a hlavne sedacky jsou v radach po dvou. Parada. Po startu prudce stoupame, inu mrstny prcek, neni se co divit, ze s nim lita i prezidentka Kristinka.
Behem pristani se opet muzeme pokochat stadionem River a neprostupnym smogem (asi jako v Mexiku) Na Aeroparque v Buenos je chaos, ale nastesti aerolineas vytvorily pouze 10 minutove zpozdeni a tak mame hromadu casu.  Cestou do Salty se kochame obrovskym jezerem a pri pristani zapadem slunce mezi andske velikany.
Ted shanime ubytovani, je to trochu neprijemne, nemame nic domluveno a vytipovane hostely jsou plne. Po nekolinasabne okruzni ceste centrem koncime v hostelu Catedral. Nic extra, ale zase to neni zadna hruza.

Jinak co se Salty tyce, kamarad, co nam ji doporucoval, rikal, ze je to pohodove mesto. Michal, co jsme ho potkali na Valdezu, zase ze je to takova 700 tisicova vesnice. No je to takove male, pohodovejsi Buenos. Uzke ulice preplnene auty, vsude spousta lidi, ramus, trochu smog, ale jinak pekne mesto.

Trelew

Rano je zima a prsi. Nevadi odjizdime do Trelewu s prestupem v Puerto Madryn.
Na prvni pohled je Trelew docela dira... Nastesti dal od nadrazi je to uz lepsi. Pani v infocentru nam doporucuje ubytovani mas barato. V hostelu Agora nejprve menime pokoj s karmou (v pokoji je bezici karma z koupelny...) za jiny v patre, pak uz je vse OK a my vyrazime na pruzkum mesta. Je tu celkem pekne parko-namesti a nekolik prilehlych ulic. Take je tu na ulicich dost bledych tvari, asi potomci puvodnich Velsskych imigrantu, kteri prijeli do pouste zit podle bible a zalozit nova mesta. Po hladomoru a dalsich pohromach nakonec uspeli a jejich obili vyhralo mezinarodni cenu. Stejne ale nechapeme, co nekoho primeje proplout pul znameho sveta a zakladat mesta v pousti.
Odpoledne se jdeme podivat na lagunu za autobusakem. Je to spis takovy rybnik s upravenym parkem v okoli - to v Argentine neni uplne obvykle. Rybnik, take neni uplne obycejny, misto kacen se v nem brodi hejno plamenaku.
Tak ted uz jen vymenit penize a.... aha tady veci funguji trochu jinak... Veci jde bud udelat, neudelat, nebo udelat po argentinsku a to znamena udelat napul. Treba koupelny jsou oblozeny krasnymi kachliky, ale ani jeden roh nesedi na dalsi, elektrika je zavedena po stene pres celou mistnost a to tou vzdalenejsi stranou. A treba banky funguji, ale jen od 9 do 3 a to bychom se nedivili, kdyby meli pauzu na obed... No vymenu penez musime nechat do Salty.
Jinak dnesek byl spise takovy odpocinkovy. Jen jedna zajimavost se udala - zjistili jsme, ze bydlime naproti upravne vody :) je to takove symbolicke :)

Pro zajemce o cestu do Argentiny:
Levno tu zrovna neni, nize uvadime priklad dnesniho nakupu a obeda

Obed:
1.125 l pepsi v hospode - 16p
ravioly - 25 p
omacka k raviolam (je nezbytna) - 17 p
bife de chorizo (v madrynu) - 45 p

Nakup:
Dulce de Leche 250 g - 7 p
Oplatky - 7 p
Cola 1.5 l - 12 p
spagety - 6.5
pomerance 2 ks - 3 a neco p
chleba - kolem 6 p

Fotoalbum 1

Coche Cama

 

Zapad slunce na Valdesu (kolik najdete velryb?)

Puerto Piramides

Pasovci

 Pasovec Turist Friendly

 Duna

Cetli jste Dunu? Cerv se blizi...

Caleta Valdez

 Rypouska s mladetem

Mara

Rano v Patagonii

Cunaci

Skunk

Ballena

Ballena s mladetem a rackem

Niño Gaucho Turistico

Je videt, ze stredoevropan se ma o lodni doprave co ucit...

Parek lvounu

Takhle vypada naprosta vetsina Patagonie...

 Popelnice

Sasanka v Ecocentru (ale jsou i na pobrezi)

Kravky v pampe

Ballena Muerta

Aerolineas Kretenas

Dnesek byl velice zajimavy den, ale  vse prebila sms, ze nas let byl zmenen. Sli jsme to zkouknout na net a zjistili jsme, ze let byl presunut na odpoledne a to znamena, ze v Buenos Aires mame na prestup 15minut, coz neni mnoho. Co ted.... Pujdeme prerezervovat druhylet do Salty. Pres internet to nejde, jdeme na telefon do locutoria. Zavreno. Jdeme k telefonni budce. Nefunkcni. Co ted? Jdeme k nasi pani domaci. Ta nam vysvetlila, ze je to smutne, ale jeji telefon rozhodne pouzit nejde - ****. No tak zbyva jen chodit zebrat po vesnici.
Hned v prvni hospode Las Restingas nam velice prijemny mladik s vynikajici anglictinou nabizi, ze tam zavola a zaridi to ve spanelstine. Jak slibil, tak se take stalo a let mame prerezervovany na pozdejsi dobu. Muchas Gracias! Problem vyresen a ted co jsme delali behem dne.
Rano vyrazme do informacniho centra, zeptat se na cestu na Punta Pardelas. Tak pry je to ariba, ariba, ariba a pak jeste chvili nahoru. Pak pry dojdeme k dune a za ni uz dojdeme po silnici na puntu. Jdeme tedy nahoru. Cestou se k nam ale pridava pes seguridad... Nic nedela, jen proste jde s nami. Na kopci nad mestem jsou krasne vyhledy na zatoku a velryby. Dal prochazime kolem duny, kterou pruvodce trestuhodne zamlcel, ackoli je to nekolik, par desitek metru vysokych a vic jak kilometr dlouhych pisecnych dun. Za dunou nejak ztracime cestu a k silnici se prodirame ostny a keri. Po asi dvou hodinach prichazime na puntu. Je tam uzasna vyhlidka na more, s krasnym pobrezim, nekolika velrybama blizko brehu a bez lidi. Bylo by to cele super, kdyby ten blby pes neustale nestekal a nevyzadoval pozornost...
Tech asi 8 km zpatky uz tak idilickych neni. Jednak je to do kopce, ale hlavne fouka silny vitr, ktery zveda do vzduchu spousty pisku. Nastesti mame satky a nase beduinske ubory nam umoznuji vdechovat jen malo pisku. U duny je ale tezke se ovladnout. Lezeme nahoru, je to super, vitr, pisek borici se pod nohama, piskopady... Pes sice vypada nestastne, ale kdo ho nutil jit s nama...
Dale je na poradu anabaze s letenkou, ze ktere plyne ponauceni - nikdy necestovat s Aerolineas Argentinas. Dakrat jsme u nich koupili letenku a dvakrat neco zmenili. A to jsme na druhy let jeste ani nenastoupili....
Vecer se jdeme jeste rozloucit s Ballenama, ale je silny vitr a vsechny jsou trochu dal na mori...
A jeste neco se dneska prihodilo, presto ze je to tu v podstate poust, zmokli jsme...divne...

A na samy zaver pridavame dva postrehy:
1) Hlina/zem je tu prakticky vsude pokryta skeblema a to i na vrcholcich kopcu, i v pisecne dune byla spousta skebli...
2) Na pokoji mame k dispozici caj, ovocny caj a kafe v pytliku. V podstate je to jako caj v pytliku, akorat je uvnitr kava....zajimave...

Piche

Jeste vcera jsme zrusili vylet s cestovkou a presedlali jsme na ford Ka tourism. Protoze jsou pry zvirata nejaktivnejsi za prilivu a na puntu Cantor je to vic jak 70 km polni cestou, vyrazime uz v 6. Cestou si uzivame ovci, lam a svitani nad plochou patagonskou pustinou. Na punte Cantor je tucnaci kolonie. Sice je mozne ji pozorovat jen z parkoviste nad utesem, ale i tak jsou nekteri tucnaci od nas na dosah ruky. Nicmene je tu ukrutna zima a tak vyrazime dal na Parador La Elvira.
Cestou jsme nejprve zastavovali na foceni skunka a pak na mary (to je takove kraliko morce velikosti maleho prasete). U mary jsme dostali od rangera vynadano, ze vystupujeme z auta, bohuzel nez z auta vystoupila Lenka, ktera jedina rozumela jeho drmoleni, byl chlapik zoufalosti na pokraji zhrouceni. No nic tak popojedem.
Na dalsi vyhlidce je kolonie rypousu. Pravda cekali jsme jich vic a cekali jsme, ze se budou hybat, ale i skupinka asi 20 samic s mladaty a jednim kolosalnim samcem ve vzdalenosti asi 60 m od nas byla super. Navic dalekohledem (mimochodem vzit dalekohled se ukazalo jako naprosto genialni) je mozne videt rypousi rypak a dalsi rypouse roztrousene po celem pobrezi. Jeste je tu druhy okruh vyhlidkove trasy, kde ale bohuzel byly jen jesterky a ne cedulemi slibovany pasovec.
Nevadi, jedeme nahoru na puntu norte. Cestou opet spousty lam, ovci, ptaku, koni a krepelek. Pstrosi nikde. Ihned po zastaveni na punte pribehl pasovec a namiril si to primo ke skupince prihlizejicich turistu, podbehl jejich dodavku, obesel pruvodce a nerusene si to sinul dal svou cestou... Chvili pozorujeme dalsi rypouse a pak jdeme jist na vyhlidku. Ouha, na vyhlidce se jist nesmi a vyhlizec kosatek ma posledni zaznam 14. 9. Dneska pry kosatky nebudou...
Se svacinou se presunujeme k zavrene kavarne (ono je tu vubec vsechno tak nejak zavrene a nikde zadni turiste). Behem chvilky si pro drobecky priletaji ptaci a za chvilku prisel pasovec, pak dalsi a pak jeste jeden. Rano jsem necekal ze pasovce uvidim a nakonec jsem si ho i pohladil...
Cestou zpatky jsme videli dalsiho pasovce a mary a odbocku na pinguinierii. Proc ne rekli jsme si. Duvod proc ne jsme se dozvedeli zahy na stylove estancii - 50 dolaru na osobu. Tak teda adios a jedeme zpet do Puerta Piramides. skoro 80 km v prachu a sutrech bylo k smrti ubijejici, nicmene jsme radi, ze jsme nejeli s cestovkou, takhle jsme urcite videli vic.
Vecer jsme se sli juknout na plaz. Zrovna byl prili, voda je tak o 2 m vys, nez pri odlivu a verlyby plavou tak 50 m od brehu a hlasite vyfukuji vodu a zpivaji (zni to spis jak hluboke krkani)....

Treti den v zemi mate, steaku a vyborne zmrzliny

Rano vstavame uz kolem osme a vyrazime na autobus. Cestou jeste probehne navsteva supermercada a pak nas ceka jizda autobusem turistu. Cestou si muzeme prohlednout fabriku na hlinik, tovarnu na ryby, skladku, lamy a pstrosy.
Puerto Piramides je skutecne mala vesnice s hlavni velrybi tridou a dvema bocnima ulicema. Pani v informacich nam velice ochotne rezervuje na zitra vylet na rypouse a na dnesek nam radi jit na velryby. Maji tu ctyri spolecnosti, ktere na ne jezdi, vsechny maji stejnou cenu - 260. Jdeme do te nejblizsi a kupujeme na odpoledne 1.5 hodinovou plavbu na velryby. Pred vlastni plavbou se k nam blizi tri lide, povedome tvare, kostkovane kalhoty a .....cestina... No tentokrat to netrvalo tak dlouho...
Na lod se tu nastupuje uz na brehu, pak prijizdi traktor, ktery nas veze do vody. Zajimavy zpusob. Nejprve pozorujeme velrybu s mladetem ze vzdalenosti asi 50 m. pak projizdime kolem paru lvounu a jedeme dal do zatoky. Po zbytek plavby jsme prakticky stale v blizkosti velryb, ktere si nas asi prohlizeji - vystrkui hlavy z vody, mavaji ocasem, podplouvaji nasi lod. Naprosta vetsina jsou matky s mladaty. Je to celkem pekna podivana, nakonec to asi za ty penize stalo.
Co je nakonec ale dulezitejsi je, ze jsme se s Michalem, Katkou a Lenkou domluvili na zitrejsi vylet - maji auto a vezmou nas s sebou na punty na vychode poloostrova.
K veceru jsme se jeste vydali do nedaleke zatoky na lvouny. Cestou se ukazalo, ze nedaleka je mozna na mape, cesta nam trva zhruba hodinu, ale zase vidime lamy, kanony a zaliv plny velryb. Zaliv je tu opravdu plny velryb - neustale je nejmene jedna, obvykle tak tri - ctyri, videt na hladine a celkem bych rek ze jsou jich tu nejmene desitky, mozna i stovky. No nic pokracujeme zkratkou do zatoky, kam prichazime az za sera, takze rychle par fotek a zpet. Na zpatecni ceste premyslim, proc jsme si s sebou tahnul baterku, kdyz ji mam v batohu....

Puerto Madryn

Průjezd městem je poněkud zdlouhavý, ale zase vidíme i opravdu podivné čtvrtě, nicméně stále mám pocit, že v Mexiku byl okraj města bídnější.
Hned za městem začínají nekonečné roviny pamp s obrovskými stády krav a koní. Obraz krajiny se za celých šest hodin, než se setmělo, nezměnil. Následuje pouštění pirátske kopie neuvěřitelně blbého a hlasitěho filmu, pak dalšího a po ještě dalších dvou můžeme konečně spát.
Obraz krajiny venku se ráno trochu změnil. Stále projížďíme nekonečnými rovinami, ale krajina je absolutně vyprahlá, traviny vystřídala křoviska a místo krav jsou kolem cesty supi a prý stáda lam, ale to nemohu potvrdit, protože lama je tvor hojný, velký, žijící blízko cest a pro Jindřicha neviditelný...
Puerto Madryn je v podstatě město v pouští a na břehu moře. Protože nám ujel autobus dál, hledáme a nacházíme slušný hostel a vyrážíme na výlet. Moře je tu hojné na velryby, které co chvíli vystrčí ocas z vody. Bylo nám doporučeno místo s kolonií lachtanů, které je sice krásné, ale bez lachtanů.
Pokračujeme dále po pláži k vyvržené mrtvé velrybe a pak zpět do ekologického centra kde se za čtyřicet pesos dozvídáme, že o velrybach asi už víme vše, nebo jsou cílovou skupinou malé děti. Ale co se musí nechat je, že expozice je vizuálně povedená.
Cestou zpátky procházíme kolem pláže obsazené místní mládeží popíjející maté. Ovšem hospody jsou opět zavřené - tady se otvírá až v sedum...

Den první

Ve Frankfurtu jsme se přesvědčili, že nejdražší surovinou je voda na letišti... Cesta přes oceán proběhla celkem v pořádku, akorát kvůli silnému větru jsme nejprve vystoupali skoro na dvanáct a půl kilometru a následně nedostali snídani...
Ale už jsme na letišti, za pasovou kontrolou a je tu nečekaně strašná zima. Navíc Buenos Aires dostálo svému jménu a vítr fouká opravdu mocně. Radši tedy nastupujeme na již známého Leona a jedeme na Retiro.
V centru nám zbývá stále spousta času. Jdeme najít něco k lidlu. Ale ouha, tradiční problém-tady se žije po setmění a jít na oběd v deset ráno tu není úplně obvyklé.
Nakonec sedíme v bistru kde nám rádi připraví né zrovna levnou milanesu... Jak tak koukáme kolem, město se za ty dva roky moc nezměnilo, snad jen tu jezdí víc nových autobusů a míň to tu smrdí, ale to bude asi roční dobou.
Po obědě se vracíme čekat na Retiro a samozřejmě čím víc část člověk má, tím je větší pravděpodobnost že se něco nestihne - po pěti hodinách čekání nám málem ujel autobus. Naštěstí už sedíme v pohodlných sedačkach a coche cama i s námi vyráží na Puerto Madryn...

Plán cesty

Zatím máme skromný plán - 22. odlet a devátého návrat.