Odjezd

Vcera vcer jsem si na netu pocetl o nasi potupne porazce se Spanelskem. Naladu mi vsak zlepsil zapas Argentina - Chile. Dojem z peti golu, paradniho tempa a tri presnych zasahu Higuaina kazil jen piskot domacich pri chilske hymne.
Fotbalu predchazel jeste nakup mate a dulce v Carefouru.Celkem podobne treba takovemu Albertu. Normalni obchod a dlouhe fronty. Mimo jine se dalo koupit treba mate prepreparado - tedy plastikovy kelimek s mate a plastovou bombillou, pripraveny na zaliti horkouy vodou a to vse za necelych 5 pesos. To vedet vic, tak jsem si delal prave mate a ne jen to cocido v pytliku :-) U pokladny jsme se dozvedeli, proc jsou vsichni zakaznici akumulovani v nekonecne fronte. Ne zrovna rychle prodavacky vsechno rucne bali do tasek. Z naseho ne zrovna velkeho nakupu nam vytvorila asi 7 tasek a neste si to po tech uzkych chodnicich plnych lidi pres pet bloku... Nicmene prijemne bylo, ze jsme dostali slevu 10 %, protoze byl patek a platili jsme kartou - mimochodem platit kartou lze pouze s argentinskou obcankou, nebo pasem. Jesteze vcerejsi navsteva muzea se tentokrat obesla bez pasove kontroly (minule tomu tak nebylo)..... :-)

Chteli jsme pridat vice fotek, ale dostupna pocitacova techniku nas tu nema rada, takze snad nekdy v budoucnu. Kazdopadne jsme radi ze jste sledovali nas blog. Jen pro zajimavost - mexicky kocour se dostal i na stranky o nakupu tequily, jak jsme dnes zjistili :-)
Z BsAs odletame v 21:40 ceskeho casu, doma bychom meli byt nekdy v nedeli vecer.

Fotky sice nahrat nejdou, ale malou obrazovou prilohu pridavame:

 Trochu idealizovana empanada, normalne je to spis jidlo z fastfoodu

 Mate - absolutne nejtypictejsi pro Argentinu je mate, ktere pijou uplne vsude a pri cemkoli a s kymkoli

Den temer posledni

Stale prsi a tak jdeme doplnit naseho gurmanskeho pruvodce po Argentine o navstevu dalsi restaurace.
Jen pro poradek nejprve jsme si v BsAs dali predevcirem Bife de Chorizo, ktere melo snad kilo a to opravdu neprehanim, proste steak 4 cm tlusty pres cely talir za 45 pesos.Vcera jsme meli k obedu i k veceri empanady. Jak jsme zjistili na univerzite, je jich spousta druhu a rozeznaji se podle okraju (az bude cas, pridam fotku). Empanady BsAs jsou vetsi nez ty v Salte a taky trochu drazsi, ale tri po 5 pesos na obed bohate staci. No a dnes jsme zasli na teleci milanesu - to je vlastne rizek. Jen milanesa napolitana je vlastne pizza na rizku :) (taky mame foto). No ted nebudeme asi tyden muset nic jist :)
Po obede jsme se bez velkeho ocekavani (nas jinak skvely pruvodce je tu nadseny z kazdeho muzea, ci podobne atrakce) vypravili do prirodovedeckeho muzea (Museo Argentino de Ciencias Naturales). Za pouhych 5 pesos jsme si prohledli celkem pekne expozice o ptacich, savcich, hmyzu, mekkysich... sbirka nerostu byla trochu slabsi, narozdil od multimedialni casti, kde jsme si zahrali pexeso pro male deti. Ovsem co bylo naprosto super byla expozice dinosauru. Maji tam zrekonstruovane kostry velejesteru, svou velikosti dech berouci lebku tyranosaura, ale take patagosaura, argentosaura a saltosaura - prvni dva jsou z patagonie, saltosaurus asi nedelal salta, ale byl nalezen v Salte.
Navrat autobusem byl trochu nervozni, protoze tu stavi tak nejak chaoticky a vsechny ulice jsou jednosmerky - zpatky tedy stavi jinde nez kde clovek vystoupil a navic ty ulice vypadaji vsechny stejne...
Nicmene ted uz mame vytistene letenky a zbyva jen nakoupit dulce a mate na doma.

Den D

Rano nas vyzvedava Alejandro, pry se mu rozbilo auto a tak jedeme na Veterinarni fakultu Univerzity Buenos Aires taxikem. Skola je to celkem zajimave - male budovy rozsete po parku s vybehy pro zvirata, hlavne tedy kone. V Centru pro vodu uz nas ceka Alicia a po kaficku jdeme prednaset. Usporadali kvuli nam celou konferenci, pridali dve prednasky ve spanelstine a pry to je prvni konference z noveho cyklu "Veda pro vodu".
Sal je prekvapive zaplnen, publikum prijemne a pestre - jsou tu jak lide z univerzity, tak i z ruznych instituci. Vse probiha hladce, dotazy nejsou, ale u kaficka lide postupne nachazeji odvahu a cela akce v nas zanechava velmi prijemny pocit.
Po prednaskach je jeste obed v centru pro vodu. Jsou to opravdovy frajeri v podminkach srovnatelnych s nasimi, nebo trochu horsich, dosahuji podstatne vyssich a lepsich vykonu. Mluvili jsme napriklad s magisterskym studentem co ma dva impakty...
Na rozloucenou dostavame tasku s darky - prevazne publikace ve spanelstine, tak muzu na sobe zacit trochu pracovat a Lenka aspon nevypadne z formy.
Vecer se spustil dest, doslova lijak a ten trval cely zbytek dne. Sledovali jsme tedy na pokoji televizi. Docela tady mistni masiruji - takove dojemne pribehy. Nejdrive davali stale dokola ze dite potrebuje matku, ktera je v nemocnici. Pak jsme si asi dve minuty prohlizeli fotku ditete, ktere nekdo unesl z nemocnice, ale zase ho vratili. Prekvapeni pro nas bylo, ze v Salte bylo zemetreseni (5.8 stupne) - asi vime kdy vypadnout :)

Prelet

Dnes pouze preletame do Buenos Aires a tak tento den nicim vyjimecny, snad jen, ze jsme jeli drevenym metrem. To neznamena, ze ma drevene sedacky, nebo ze by snad bylo drevem oblozene. Tohle metro je totiz od podvozku nahoru drevene uplne cele!
Ubytovali jsme se v hotelu Pasco, v celkem pekne ctvrti Monserat. Ted uz mi Buenos Aires nepripada tak strasne, jako pred dvema roky. Spis takove normalni mesto, je to jine nez Evropa, ale ma to urcite svoje kouzlo. Jo a taky se mi postestilo videt, co jsem nestihl minule, a sice skolku pro psy. Rano psa vyzvedne profesionalni vencic. Ma jich klidne i 8 a pry i mnohem vic, az 20. Projde se s nima po parku a pak je odlozi do specialni ohrazene casti s hlidacem.... je to docela vtipne :)
Vecer jsme v mistni hospudce, kde po nas nejprve mistni divne koukali, meli moznost videt parillu pro tri osoby, pecene maso v takovem zvlastnim nadobi se dopeka jeste na stole, a vyhru River Plate nad Atlantou 7:1. River tak vyrazne nakrocili k navratu do nejvyssi souteze...

PS: Az ted jsme zjistili, ze nejsou povolene komentare pro vsechny. Melo by to byt jiz opraveno a tak nevahejte a piste a objednavejte.... :)

Mlzny prales Calilegua

Rano nas vyzvedava....opet Hasan - super! Salta je opet ponorena do mraku a my vyrazime smerem na Jujuy. Cestou se dozvidame spoustu informaci o fungovani Argentiny a take mijime spousty Anchu. To jsou takove vetsi postolky, ktere pojidaji srazena zvirata podel silnic. V Jujuy je spousta poli s cukrovou trtinou. Ta je prakticky vsude, je tu mala, vetsi, prave zaseta i asi trimetrova pred sklizni. Take tu maji velky cukrovar a elektrarnu, to aby mohli prodavat elektriku do Chile. Mimochodem, Chile pry nema nikdo rad :)
Ve vsi, blizko parku vyzvedvame naseho pruvodce a kupujeme repelent, bez nej by to v parku bylo tvrde.
Vystupujeme na vyhlidce ve vysce zhruba 800 m nad morem, coz je trochu zmena, oproti predeslym dnum a pokracujeme stezkou do pralesa.
Nas pruvodce Bertran ma sebou takove udelatko pro jeho IPhone - je to kablik pripojeny (svazane draty) k reproduktoru. Cestou lesem pousti zvuky ptaku a vabi je. a co je jeste zajimavejsi, je, ze to funguje! Ptaci priletaji bliz a bliz. Jeden druh se da vabit i sustenim pytliku :) priletl uplne k nam a chtel susenku... asi nejsme prvni turiste.
Cesta dale pokracuje do hlubsiho lesa, ze stromu visi liany, moskyte utoci. U prvniho termitiste musime ochutnat termity. Vypadaji trochu jinak nez ti mexicti - maji cerne hlavy a chutnaji jako mrkev. Bertran neustale otaci ztrouchnivele stromy a hleda Arañe. Nachazime vsak predevsim velke brouky a pijavice. O par kilometru dal jsme narazili na prvniho stira a pak na dalsiho a dalsi a je jich tu proste dost. Pry jsou muy peligroso (velmi nebezpecni), takze ho lovi holou rukou (asi trochu prehani). Dal se Bertran pokousi chytit jesterku, coz se mu ale nedari a tak nas seznamuje s ruznymi druhy stromu.
Bohuzel jsme nevideli zadne savce, ale nas ornitologicky pruvodce nam ukazal snad pulku ze 400 druhu ptaku co tu ziji. Ke konci cesty nas Bertrane opousti, ale my si pobyt v nadhernem pralese jeste trochu prodluzujeme a vracime se zhruba 3 km dlouhou znacenou cestu zpet na vyhlidku, kam se pro nas vraci Hasan.

Vecer je Salta opet plna lidi, a aut. Nevim jestli jsme to uz psal, ale dojit nekam je tu takrka nemozne, protoze auta jezdi podle systemu - vetsi jede, takze chodec je tu ztracen na ostruvku jednoho bloku domu. Vecer jeste zmrzlina - pokud pojedete do Argentiny, musite si zajit na zmrzlinu, protoze cely proces a zpusob jakym tu zmrzlinarny funguji, je neco uzasneho a v Evrope nevidaneho.

A na zaver pridavame tematicky vtip: Leti dva balonky Argentinou jeden rika druhemu "hele kaktusssss" a ten druhy: "kde ho vidisssss".

10. den - Auto de las Nubes

Dnes zacneme netradicne a to ekonomickym zpravodajstvim. Zrejme jsme prisli na kloub vysokym cenam - inflace v Argentine je podle Michalova propoctu 20%. Podle oficialnich udaju 10%, ale podle neoficialnich, za jejichz zverejnovani zde hrozi pokuta, je to pres 25%....
Dalsi dulezity objev dnesniho dne se tyka zasobovani vodou. Kazdy domek tu ma na strese velikou nadobu na 500 litru vody. Duvodem neni to, aby se voda ohrala, ale kvuli setreni jim tu tece voda jen jednou nebo dvakrat denne. Kazdy dum si tedy behem dne musi vystacit prave s 500 litry. Jinak cena vody je pry nizka, zhruba 40 pesos za mesic pro celou rodinu.

A ted k vyletu. Protoze mame velke stesti na pocasi a je sucha sezona, opet nas neminul prvni letosni dest. Vyrazime opet s Hasanem (ten co nas vezl na Huamuacu), coz nas tesi, protoze je to mily chlapik. Nejprve si prohlizime udoli v mlze, pak hory v mlze, nasleduji serpentyny v mlze a vyhlidka na kondory v mlze. V mlze je viditelnost asi 10 m, takze vsechno vypada ponekud stejne - bile.
Za pasem ve vysce 3 tisice a neco se pocasi lame a odkryva se pred nami proslunena krajina narodniho kaktusoveho parku. Hasan nas bere na misto mimo silnice, zvane Colorado, ktere je naprosto super - uzasne lesy kaktusu, barevne kopce a udolicka, naprosto kouzelna krajina. Pak jedeme zpet na hlavni silnici a zastavujeme uprostred ohromneho lesa kaktusu. Mistni rozlisuji tri druhy kaktusu - Cardones, to jsou ty vysoke co maji "ruce", pak Cactus to jsou ty mensi nerozvetvena a pak opuncie a podobne, jejichz nazev si ale nepamatujeme.
Napojujeme se na rutu 40, ktera tu ma prekvapive i asfalt a prijizdime do Cachi, coz je pekne kolonialni mestecko pod Nevado de Cachi, hora pres 6000 se zasnezenym vrcholkem. Na obed se zastavujeme stejne jako vcera v hospode, kde obsluhuji indiani. Jsou takovi pohodovi, snazi se byt maximalne ochotni, ale obcas pusobi takovym "pomalym" dojmem. Treba nese jidlo ke stolu a nahle ho zaujme neco v televizi a je schopny desitky vterin s otevreno9u pusou sledovat tv, nez se opet vrati do reality. Taky tu maji caj z koky, i u Salty prodavaji koku, koka je tu proste vsude.
Odpoledne se vracime stejnymi misty, ktera znovu fotime, protoze v odpolednim slunci je krajina zase trochu jina. Pak projizdime udolim mlhy zpet do Salty.
Jsme celkem unaveni, takze koncime a jdeme se vyspat na zitrejsi posledni a narocny vylet v Salte.

Fotoalbum 2

Protoze pocitac nespolupracuje, muzeme vlozit pouze fotky z omezeneho vyberu....takze se omlouvame, ze toho uvidite mene :)

A jeste jedna vec, presto, nebo prave proto, ze jsme se snazili fotky na vysku orientovat spravne, to bloger system stejne otaci spatne. Prosime, natocte si monitory, nebo hlavy.

Dekujeme za pochopeni.

Ceibu - argentinsky narodni strom

 

Trh v Purmamarce

Purmamarca

Tilcara - indianske ruiny

Obratnik kozoroha (jestli jste si mysleli, ze je to pomyslna cara, tak to jste si to mysleli spatne)

Malby v Huamuace

Radnice v Huamuace

Predvolebni kampan (takhle ji vypada vetsina)

Vychytavka na satelit

Nocni vyhled z naseho okna v Purmamarce

Okoli Purmamarcy

Stale Purmamarca

A ted uz Saliny

Hrst soli, kopa soli, vedro soli, more soli....

Llama

Salinas

Po asi 100 metrech mame prvni problem, a sice plan trasy co ma nas pruvodce je jiny, nez co jsme si objednali. O par telefonatu pozdeji je vse vyreseno a vyjizdime po serpentynach do paso (jmeno si nepamatujeme). GPSka v Purmamarce, kde jsme nocovali, ukazovala nejprve 60 m nad morem, pak 100 a pak se ustalila na 2600 m. V pasu je to uz 4200 m. Jsou tu krasne vyhledy, krajina na obou stranach je trochu rozdilna, ale vsude uzasna. 

Pokracujeme dal na saliny a mijime lamy vicune a osly. Oslove jsou tu vsude, teda krome salin, tam je jen sul, turiste a trocha vody. V salta conection tvrdili, ze to bude jako na snehu, ale svetlo je tu mnohem intenzivnejsi a adaptace na nej docela dlouha. Ale solne plane a jezirka a kopice velkych krystalu soli jsou uzasne. Tady bychom vydrzeli i dele.

Ale pokracujeme dal po legendarni rute 40, ktera se vyznacuje hlavne tim, ze nema asfalt a pak take tim, ze se tahne asi 6600 km pres celou Argentinu. Cestou fotime plane, kopce a llamy (to jsou jine lamy a cte se to jako samy - s s hackem).

Antonio de los Cobres je opravdu dira, zastavujeme tu jen na obed a starsi argentinsky par, co jede s nama doplnuje horkou vodu na mate. Dalsi pokracovani je veselejsi, argentinci popijeji za jizdy po polni ceste mate a ryskuji ztratu oka, ale zveda jim naladu a vesele s nami komunikuji.

Cesta dolu je opet uchvatna, jedeme podle trasy vlaku Tren de las Nubes, ze ktereho jsou tu vsichni hotovi, ackoli je to jen obycejna uzkokolejka. Argentinci foti most pres reku - uplne obycejny, mozna az podprumerny most, ale tady je to technicky skvost :) 

Co jsem zapomnel napsat uz vcera je stav vody v rece. V obou udolich - jak vcera, tak i dnes jsou obrovska koryta rek - aspon 100 m siroka, ale spis vic, a v nich netece bud nic, nebo jen male potucky. Ale v obdobi destu je koryto pry plne.

Nase cesta ale pokracuje dal a nas ridic, ktery se celou cestu vytrvale posilnuje zvykanim koky, nas vyvazi na pahorek s dalsimi indianskymi ruinami a velikymi kaktusy. Byla tu docela velika vesnice, ale protoze jim vyschla reka, odtstehovali se.

Dal jedem pres ves, ktera se jmenuje Cikanska Vesnice, ta je zajimava starou lokomotivou, prvni co tu tahala Tren de los Nubes, ktery vozil rudu do Chile a dnes vozi turisty za 150 dolaru. Pro evropany neni lokomotiva zajimava.

Quebrada de Huamuaca

Vesly chlapik nas rano naklada do auta ke dvema starsim brazilkam a vyrazime ze Salty, ktera je neco pres 1000 m na morem, do hor. Nejprve projizdime jakymsi lesikem, o kterem se nam pani v cestovce snazila namluvit, ze je to stejne jako jet do pralesa. No neni to tu spatne, ale jedna zastavka u cesty rozhodne neni dostacujici.
Pokracujeme pres Jujuy do Purmamarcy, ale k te se jeste vratim. Dalsi zastavkou je tedy pry mistni Machu Picchu. Ve skutecnosti je to zrekonstruovana indianska osada na vrcholu kopce, neni to spatne, ale zase - srovnavat to s velkymi indianskymi mesty?... Nejvtipnejsi je, kdyz nam pruvodce na vysce dveri domu zrekonstruovaneho na zaklade nalezenych zbytku zakladu demonstruje vysku puvodnich obyvatel. Dal je tu jeste botanicka zahrada s kaktusy. Fotime a odjizdime.
Dalsi vyznamna zastavka je v Huamuace. Tam obedvame docela dobry rizek z lamy, kupujeme koku, fotime mestecko a v jednom kramku, po zodpovezeni otazky odkud jsme, dostavame samolepky. Mimochodem kramek se jmenuje "Vic nase". Mestecko je to takove zaprasene, plne indianu, vliv Bolivie je tu silny. Maji krasny kostelik, pamatnik a hrbitov. A v prave poledne je tu pry k videni pseudoorloj se svatym Frantiskem. My jsme si prve mysleli, ze ta plechova vec je nadrz na naftu :)
Cestou zpet se kochame uzasnymy vyhledy na ruznobarevne skaly podel cesty, zastavujeme u kostelyku, kde jsou obrazy spanelu se zbranemi a kridly. Dalsi zastavka je u skalniho utvaru, ktery se jmenuje malirska paleta, nebo tak nejak, tam krome fotografovani prijimame dary od domorodcu, kteri nam davaji jakesi pletene veci a adresu, kam muzeme posilat nepotrebne veci...
Posledni dnesni zastavka je Purmamarca. Zaprasene mestecko pod krasnym skalnim utvarem, na kterem ma byt 7 ruznych barev. Nevime kolik jich je, ale je to krasne, modre, cervene, fialovew, oranzove, zelene... Pekne. Zde take nocujeme. V prvnim ubytovani nikdo neni doma, ale nas pruvodce bleskove nachazi jine, celkem pekne, skoro uprostred vesnice za 50 p. na osobu. Vecer jeste delame nocni fotky nasviceneho kosteliku a skaly a mesta a pak jdeme spat.
Rano vstavame driv, takze mame dve hodiny casu na prochazku po zdejsi tri kilometry dlouhe okruzni trase. Beru na cestu koku a zvykam. Nevim, jestli je to placebo efektem, nebo to opravdu funguje, ale poprve co jsem tu mi prestava tect z nosu. Taky z toho trochu svrbi jazyk, je to stejne, jako leky s lidokainem, jo a chutna to tak jak to smrdi - spareny seno.
Vyhlidkova cesta je naprosto uchvatna, prudke skaly a ruznobarevne kopce. Je to fak super, az do chvile, nez se k nam pripoji dva nemecti ovcaci. Krucinal, proc porad my. Nikoho jinyho jsme tu se psem nevideli. Obchazime cely okruh, asi za hodinu a to i se spoustou zastavek na foceni. Psu se nam nedari zbavit ani pomoci francouzek, ani jinych turistu, proste chteji jit s nami. Ve mestecku zkousime jeste trik s jinym psem hlidajicim pred domem. Slava zahnal je. Obchazime namesti a na rohu...ty hovada obehli pul mesta a uz jsou zase u nas. Mizime v nasem ubytovani. Balime veci a vyrazime najit naseho pruvodce na dalsi vylet. Psi se nas pousteji, az kdyz odjizdime autem pryc z mesta.

PS: Mozna by jsme si meli poridit psa, kdyz nas tak miluji....

Salta

Protoze jsme prijeli pozde, a vsechny vylety zacinaji hned rano, mame cely den na behani po meste.
Nejprve tedy vymenujeme penize v Banco de Nacion Argentina. Pak obchazime tri cestovky, abychom koupili vylet v Salta Conection, kterou nam doporucovali kamaradi z Valdezu.
K obedu si davame empanady (kus za 2 p. k obedu nam jich staci 10). Salta je celkove levnejsi nez Patagonie, ale o tom podrobneji az jindy. Pak prochazime mesto, jsou dva krasne kostely, pekne namesti, kolonialni domy. Pak kupujeme znamky (vyvoleni se mohou tesit na filatelisticke skvosty) a pohledy.
Jinak jsme dnes krome zkouseni prezentace nic nedelali...
Jen pro zajimavost ceny vyletu na letaku jsou vyssi, nez ty skutecne a slevit se da snad i tretina. Koupili jsme si dvoudenni na Salinas a Huamuacu a pak jednodeni na kaktusy a Cachi a druhy jednodenni do narodniho parku Calilegua.
Protoze vyrazime brzy a v locutoriu, kde sedime, je od klimatizace ukrutna zima (jinak v Salte je pres 30 ªC) musime koncit.

V pristim dile se dozvite, jak bylo na vyletech.