Vesly chlapik nas rano naklada do auta ke dvema starsim brazilkam a vyrazime ze Salty, ktera je neco pres 1000 m na morem, do hor. Nejprve projizdime jakymsi lesikem, o kterem se nam pani v cestovce snazila namluvit, ze je to stejne jako jet do pralesa. No neni to tu spatne, ale jedna zastavka u cesty rozhodne neni dostacujici.
Pokracujeme pres Jujuy do Purmamarcy, ale k te se jeste vratim. Dalsi zastavkou je tedy pry mistni Machu Picchu. Ve skutecnosti je to zrekonstruovana indianska osada na vrcholu kopce, neni to spatne, ale zase - srovnavat to s velkymi indianskymi mesty?... Nejvtipnejsi je, kdyz nam pruvodce na vysce dveri domu zrekonstruovaneho na zaklade nalezenych zbytku zakladu demonstruje vysku puvodnich obyvatel. Dal je tu jeste botanicka zahrada s kaktusy. Fotime a odjizdime.
Dalsi vyznamna zastavka je v Huamuace. Tam obedvame docela dobry rizek z lamy, kupujeme koku, fotime mestecko a v jednom kramku, po zodpovezeni otazky odkud jsme, dostavame samolepky. Mimochodem kramek se jmenuje "Vic nase". Mestecko je to takove zaprasene, plne indianu, vliv Bolivie je tu silny. Maji krasny kostelik, pamatnik a hrbitov. A v prave poledne je tu pry k videni pseudoorloj se svatym Frantiskem. My jsme si prve mysleli, ze ta plechova vec je nadrz na naftu :)
Cestou zpet se kochame uzasnymy vyhledy na ruznobarevne skaly podel cesty, zastavujeme u kostelyku, kde jsou obrazy spanelu se zbranemi a kridly. Dalsi zastavka je u skalniho utvaru, ktery se jmenuje malirska paleta, nebo tak nejak, tam krome fotografovani prijimame dary od domorodcu, kteri nam davaji jakesi pletene veci a adresu, kam muzeme posilat nepotrebne veci...
Posledni dnesni zastavka je Purmamarca. Zaprasene mestecko pod krasnym skalnim utvarem, na kterem ma byt 7 ruznych barev. Nevime kolik jich je, ale je to krasne, modre, cervene, fialovew, oranzove, zelene... Pekne. Zde take nocujeme. V prvnim ubytovani nikdo neni doma, ale nas pruvodce bleskove nachazi jine, celkem pekne, skoro uprostred vesnice za 50 p. na osobu. Vecer jeste delame nocni fotky nasviceneho kosteliku a skaly a mesta a pak jdeme spat.
Rano vstavame driv, takze mame dve hodiny casu na prochazku po zdejsi tri kilometry dlouhe okruzni trase. Beru na cestu koku a zvykam. Nevim, jestli je to placebo efektem, nebo to opravdu funguje, ale poprve co jsem tu mi prestava tect z nosu. Taky z toho trochu svrbi jazyk, je to stejne, jako leky s lidokainem, jo a chutna to tak jak to smrdi - spareny seno.
Vyhlidkova cesta je naprosto uchvatna, prudke skaly a ruznobarevne kopce. Je to fak super, az do chvile, nez se k nam pripoji dva nemecti ovcaci. Krucinal, proc porad my. Nikoho jinyho jsme tu se psem nevideli. Obchazime cely okruh, asi za hodinu a to i se spoustou zastavek na foceni. Psu se nam nedari zbavit ani pomoci francouzek, ani jinych turistu, proste chteji jit s nami. Ve mestecku zkousime jeste trik s jinym psem hlidajicim pred domem. Slava zahnal je. Obchazime namesti a na rohu...ty hovada obehli pul mesta a uz jsou zase u nas. Mizime v nasem ubytovani. Balime veci a vyrazime najit naseho pruvodce na dalsi vylet. Psi se nas pousteji, az kdyz odjizdime autem pryc z mesta.
PS: Mozna by jsme si meli poridit psa, kdyz nas tak miluji....
Žádné komentáře:
Okomentovat