Pokracujeme dal na saliny a mijime lamy vicune a osly. Oslove jsou tu vsude, teda krome salin, tam je jen sul, turiste a trocha vody. V salta conection tvrdili, ze to bude jako na snehu, ale svetlo je tu mnohem intenzivnejsi a adaptace na nej docela dlouha. Ale solne plane a jezirka a kopice velkych krystalu soli jsou uzasne. Tady bychom vydrzeli i dele.
Ale pokracujeme dal po legendarni rute 40, ktera se vyznacuje hlavne tim, ze nema asfalt a pak take tim, ze se tahne asi 6600 km pres celou Argentinu. Cestou fotime plane, kopce a llamy (to jsou jine lamy a cte se to jako samy - s s hackem).
Antonio de los Cobres je opravdu dira, zastavujeme tu jen na obed a starsi argentinsky par, co jede s nama doplnuje horkou vodu na mate. Dalsi pokracovani je veselejsi, argentinci popijeji za jizdy po polni ceste mate a ryskuji ztratu oka, ale zveda jim naladu a vesele s nami komunikuji.
Cesta dolu je opet uchvatna, jedeme podle trasy vlaku Tren de las Nubes, ze ktereho jsou tu vsichni hotovi, ackoli je to jen obycejna uzkokolejka. Argentinci foti most pres reku - uplne obycejny, mozna az podprumerny most, ale tady je to technicky skvost :)
Co jsem zapomnel napsat uz vcera je stav vody v rece. V obou udolich - jak vcera, tak i dnes jsou obrovska koryta rek - aspon 100 m siroka, ale spis vic, a v nich netece bud nic, nebo jen male potucky. Ale v obdobi destu je koryto pry plne.
Nase cesta ale pokracuje dal a nas ridic, ktery se celou cestu vytrvale posilnuje zvykanim koky, nas vyvazi na pahorek s dalsimi indianskymi ruinami a velikymi kaktusy. Byla tu docela velika vesnice, ale protoze jim vyschla reka, odtstehovali se.
Dal jedem pres ves, ktera se jmenuje Cikanska Vesnice, ta je zajimava starou lokomotivou, prvni co tu tahala Tren de los Nubes, ktery vozil rudu do Chile a dnes vozi turisty za 150 dolaru. Pro evropany neni lokomotiva zajimava.
Žádné komentáře:
Okomentovat