Salinas

Po asi 100 metrech mame prvni problem, a sice plan trasy co ma nas pruvodce je jiny, nez co jsme si objednali. O par telefonatu pozdeji je vse vyreseno a vyjizdime po serpentynach do paso (jmeno si nepamatujeme). GPSka v Purmamarce, kde jsme nocovali, ukazovala nejprve 60 m nad morem, pak 100 a pak se ustalila na 2600 m. V pasu je to uz 4200 m. Jsou tu krasne vyhledy, krajina na obou stranach je trochu rozdilna, ale vsude uzasna. 

Pokracujeme dal na saliny a mijime lamy vicune a osly. Oslove jsou tu vsude, teda krome salin, tam je jen sul, turiste a trocha vody. V salta conection tvrdili, ze to bude jako na snehu, ale svetlo je tu mnohem intenzivnejsi a adaptace na nej docela dlouha. Ale solne plane a jezirka a kopice velkych krystalu soli jsou uzasne. Tady bychom vydrzeli i dele.

Ale pokracujeme dal po legendarni rute 40, ktera se vyznacuje hlavne tim, ze nema asfalt a pak take tim, ze se tahne asi 6600 km pres celou Argentinu. Cestou fotime plane, kopce a llamy (to jsou jine lamy a cte se to jako samy - s s hackem).

Antonio de los Cobres je opravdu dira, zastavujeme tu jen na obed a starsi argentinsky par, co jede s nama doplnuje horkou vodu na mate. Dalsi pokracovani je veselejsi, argentinci popijeji za jizdy po polni ceste mate a ryskuji ztratu oka, ale zveda jim naladu a vesele s nami komunikuji.

Cesta dolu je opet uchvatna, jedeme podle trasy vlaku Tren de las Nubes, ze ktereho jsou tu vsichni hotovi, ackoli je to jen obycejna uzkokolejka. Argentinci foti most pres reku - uplne obycejny, mozna az podprumerny most, ale tady je to technicky skvost :) 

Co jsem zapomnel napsat uz vcera je stav vody v rece. V obou udolich - jak vcera, tak i dnes jsou obrovska koryta rek - aspon 100 m siroka, ale spis vic, a v nich netece bud nic, nebo jen male potucky. Ale v obdobi destu je koryto pry plne.

Nase cesta ale pokracuje dal a nas ridic, ktery se celou cestu vytrvale posilnuje zvykanim koky, nas vyvazi na pahorek s dalsimi indianskymi ruinami a velikymi kaktusy. Byla tu docela velika vesnice, ale protoze jim vyschla reka, odtstehovali se.

Dal jedem pres ves, ktera se jmenuje Cikanska Vesnice, ta je zajimava starou lokomotivou, prvni co tu tahala Tren de los Nubes, ktery vozil rudu do Chile a dnes vozi turisty za 150 dolaru. Pro evropany neni lokomotiva zajimava.

Quebrada de Huamuaca

Vesly chlapik nas rano naklada do auta ke dvema starsim brazilkam a vyrazime ze Salty, ktera je neco pres 1000 m na morem, do hor. Nejprve projizdime jakymsi lesikem, o kterem se nam pani v cestovce snazila namluvit, ze je to stejne jako jet do pralesa. No neni to tu spatne, ale jedna zastavka u cesty rozhodne neni dostacujici.
Pokracujeme pres Jujuy do Purmamarcy, ale k te se jeste vratim. Dalsi zastavkou je tedy pry mistni Machu Picchu. Ve skutecnosti je to zrekonstruovana indianska osada na vrcholu kopce, neni to spatne, ale zase - srovnavat to s velkymi indianskymi mesty?... Nejvtipnejsi je, kdyz nam pruvodce na vysce dveri domu zrekonstruovaneho na zaklade nalezenych zbytku zakladu demonstruje vysku puvodnich obyvatel. Dal je tu jeste botanicka zahrada s kaktusy. Fotime a odjizdime.
Dalsi vyznamna zastavka je v Huamuace. Tam obedvame docela dobry rizek z lamy, kupujeme koku, fotime mestecko a v jednom kramku, po zodpovezeni otazky odkud jsme, dostavame samolepky. Mimochodem kramek se jmenuje "Vic nase". Mestecko je to takove zaprasene, plne indianu, vliv Bolivie je tu silny. Maji krasny kostelik, pamatnik a hrbitov. A v prave poledne je tu pry k videni pseudoorloj se svatym Frantiskem. My jsme si prve mysleli, ze ta plechova vec je nadrz na naftu :)
Cestou zpet se kochame uzasnymy vyhledy na ruznobarevne skaly podel cesty, zastavujeme u kostelyku, kde jsou obrazy spanelu se zbranemi a kridly. Dalsi zastavka je u skalniho utvaru, ktery se jmenuje malirska paleta, nebo tak nejak, tam krome fotografovani prijimame dary od domorodcu, kteri nam davaji jakesi pletene veci a adresu, kam muzeme posilat nepotrebne veci...
Posledni dnesni zastavka je Purmamarca. Zaprasene mestecko pod krasnym skalnim utvarem, na kterem ma byt 7 ruznych barev. Nevime kolik jich je, ale je to krasne, modre, cervene, fialovew, oranzove, zelene... Pekne. Zde take nocujeme. V prvnim ubytovani nikdo neni doma, ale nas pruvodce bleskove nachazi jine, celkem pekne, skoro uprostred vesnice za 50 p. na osobu. Vecer jeste delame nocni fotky nasviceneho kosteliku a skaly a mesta a pak jdeme spat.
Rano vstavame driv, takze mame dve hodiny casu na prochazku po zdejsi tri kilometry dlouhe okruzni trase. Beru na cestu koku a zvykam. Nevim, jestli je to placebo efektem, nebo to opravdu funguje, ale poprve co jsem tu mi prestava tect z nosu. Taky z toho trochu svrbi jazyk, je to stejne, jako leky s lidokainem, jo a chutna to tak jak to smrdi - spareny seno.
Vyhlidkova cesta je naprosto uchvatna, prudke skaly a ruznobarevne kopce. Je to fak super, az do chvile, nez se k nam pripoji dva nemecti ovcaci. Krucinal, proc porad my. Nikoho jinyho jsme tu se psem nevideli. Obchazime cely okruh, asi za hodinu a to i se spoustou zastavek na foceni. Psu se nam nedari zbavit ani pomoci francouzek, ani jinych turistu, proste chteji jit s nami. Ve mestecku zkousime jeste trik s jinym psem hlidajicim pred domem. Slava zahnal je. Obchazime namesti a na rohu...ty hovada obehli pul mesta a uz jsou zase u nas. Mizime v nasem ubytovani. Balime veci a vyrazime najit naseho pruvodce na dalsi vylet. Psi se nas pousteji, az kdyz odjizdime autem pryc z mesta.

PS: Mozna by jsme si meli poridit psa, kdyz nas tak miluji....

Salta

Protoze jsme prijeli pozde, a vsechny vylety zacinaji hned rano, mame cely den na behani po meste.
Nejprve tedy vymenujeme penize v Banco de Nacion Argentina. Pak obchazime tri cestovky, abychom koupili vylet v Salta Conection, kterou nam doporucovali kamaradi z Valdezu.
K obedu si davame empanady (kus za 2 p. k obedu nam jich staci 10). Salta je celkove levnejsi nez Patagonie, ale o tom podrobneji az jindy. Pak prochazime mesto, jsou dva krasne kostely, pekne namesti, kolonialni domy. Pak kupujeme znamky (vyvoleni se mohou tesit na filatelisticke skvosty) a pohledy.
Jinak jsme dnes krome zkouseni prezentace nic nedelali...
Jen pro zajimavost ceny vyletu na letaku jsou vyssi, nez ty skutecne a slevit se da snad i tretina. Koupili jsme si dvoudenni na Salinas a Huamuacu a pak jednodeni na kaktusy a Cachi a druhy jednodenni do narodniho parku Calilegua.
Protoze vyrazime brzy a v locutoriu, kde sedime, je od klimatizace ukrutna zima (jinak v Salte je pres 30 ªC) musime koncit.

V pristim dile se dozvite, jak bylo na vyletech.

Prelet

Rano odjizdime taxikem na letiste, kde zjistujeme, ze tu stavi i autobus Mar y Valle, coz nam v informacich zatajili. Nu co, uz jsme tu. Letiste je docela vtipne, takova vetsi autobusova zastavka s dinosaurem a zkamenelinama.
 Tak se zacheckovat. A ouha, nas let v 11:10 je psany na 11:40 a aby to nebylo tak jednoduche, hlasi ho na dvanact....aerolineas....
Zhruba v 11:45 konecne muzeme projit bezpecnostni kontrolou, nasednout a po dvanacte uz rolujem. Mimochodem nejprve jsme meli letet Embraerem, pak nam to zmenili na McDonela a ted nasedame do Embraeru 190. Je to celkem pekne, male, uplne nove letadlo a hlavne sedacky jsou v radach po dvou. Parada. Po startu prudce stoupame, inu mrstny prcek, neni se co divit, ze s nim lita i prezidentka Kristinka.
Behem pristani se opet muzeme pokochat stadionem River a neprostupnym smogem (asi jako v Mexiku) Na Aeroparque v Buenos je chaos, ale nastesti aerolineas vytvorily pouze 10 minutove zpozdeni a tak mame hromadu casu.  Cestou do Salty se kochame obrovskym jezerem a pri pristani zapadem slunce mezi andske velikany.
Ted shanime ubytovani, je to trochu neprijemne, nemame nic domluveno a vytipovane hostely jsou plne. Po nekolinasabne okruzni ceste centrem koncime v hostelu Catedral. Nic extra, ale zase to neni zadna hruza.

Jinak co se Salty tyce, kamarad, co nam ji doporucoval, rikal, ze je to pohodove mesto. Michal, co jsme ho potkali na Valdezu, zase ze je to takova 700 tisicova vesnice. No je to takove male, pohodovejsi Buenos. Uzke ulice preplnene auty, vsude spousta lidi, ramus, trochu smog, ale jinak pekne mesto.

Trelew

Rano je zima a prsi. Nevadi odjizdime do Trelewu s prestupem v Puerto Madryn.
Na prvni pohled je Trelew docela dira... Nastesti dal od nadrazi je to uz lepsi. Pani v infocentru nam doporucuje ubytovani mas barato. V hostelu Agora nejprve menime pokoj s karmou (v pokoji je bezici karma z koupelny...) za jiny v patre, pak uz je vse OK a my vyrazime na pruzkum mesta. Je tu celkem pekne parko-namesti a nekolik prilehlych ulic. Take je tu na ulicich dost bledych tvari, asi potomci puvodnich Velsskych imigrantu, kteri prijeli do pouste zit podle bible a zalozit nova mesta. Po hladomoru a dalsich pohromach nakonec uspeli a jejich obili vyhralo mezinarodni cenu. Stejne ale nechapeme, co nekoho primeje proplout pul znameho sveta a zakladat mesta v pousti.
Odpoledne se jdeme podivat na lagunu za autobusakem. Je to spis takovy rybnik s upravenym parkem v okoli - to v Argentine neni uplne obvykle. Rybnik, take neni uplne obycejny, misto kacen se v nem brodi hejno plamenaku.
Tak ted uz jen vymenit penize a.... aha tady veci funguji trochu jinak... Veci jde bud udelat, neudelat, nebo udelat po argentinsku a to znamena udelat napul. Treba koupelny jsou oblozeny krasnymi kachliky, ale ani jeden roh nesedi na dalsi, elektrika je zavedena po stene pres celou mistnost a to tou vzdalenejsi stranou. A treba banky funguji, ale jen od 9 do 3 a to bychom se nedivili, kdyby meli pauzu na obed... No vymenu penez musime nechat do Salty.
Jinak dnesek byl spise takovy odpocinkovy. Jen jedna zajimavost se udala - zjistili jsme, ze bydlime naproti upravne vody :) je to takove symbolicke :)

Pro zajemce o cestu do Argentiny:
Levno tu zrovna neni, nize uvadime priklad dnesniho nakupu a obeda

Obed:
1.125 l pepsi v hospode - 16p
ravioly - 25 p
omacka k raviolam (je nezbytna) - 17 p
bife de chorizo (v madrynu) - 45 p

Nakup:
Dulce de Leche 250 g - 7 p
Oplatky - 7 p
Cola 1.5 l - 12 p
spagety - 6.5
pomerance 2 ks - 3 a neco p
chleba - kolem 6 p

Fotoalbum 1

Coche Cama

 

Zapad slunce na Valdesu (kolik najdete velryb?)

Puerto Piramides

Pasovci

 Pasovec Turist Friendly

 Duna

Cetli jste Dunu? Cerv se blizi...

Caleta Valdez

 Rypouska s mladetem

Mara

Rano v Patagonii

Cunaci

Skunk

Ballena

Ballena s mladetem a rackem

Niño Gaucho Turistico

Je videt, ze stredoevropan se ma o lodni doprave co ucit...

Parek lvounu

Takhle vypada naprosta vetsina Patagonie...

 Popelnice

Sasanka v Ecocentru (ale jsou i na pobrezi)

Kravky v pampe

Ballena Muerta

Aerolineas Kretenas

Dnesek byl velice zajimavy den, ale  vse prebila sms, ze nas let byl zmenen. Sli jsme to zkouknout na net a zjistili jsme, ze let byl presunut na odpoledne a to znamena, ze v Buenos Aires mame na prestup 15minut, coz neni mnoho. Co ted.... Pujdeme prerezervovat druhylet do Salty. Pres internet to nejde, jdeme na telefon do locutoria. Zavreno. Jdeme k telefonni budce. Nefunkcni. Co ted? Jdeme k nasi pani domaci. Ta nam vysvetlila, ze je to smutne, ale jeji telefon rozhodne pouzit nejde - ****. No tak zbyva jen chodit zebrat po vesnici.
Hned v prvni hospode Las Restingas nam velice prijemny mladik s vynikajici anglictinou nabizi, ze tam zavola a zaridi to ve spanelstine. Jak slibil, tak se take stalo a let mame prerezervovany na pozdejsi dobu. Muchas Gracias! Problem vyresen a ted co jsme delali behem dne.
Rano vyrazme do informacniho centra, zeptat se na cestu na Punta Pardelas. Tak pry je to ariba, ariba, ariba a pak jeste chvili nahoru. Pak pry dojdeme k dune a za ni uz dojdeme po silnici na puntu. Jdeme tedy nahoru. Cestou se k nam ale pridava pes seguridad... Nic nedela, jen proste jde s nami. Na kopci nad mestem jsou krasne vyhledy na zatoku a velryby. Dal prochazime kolem duny, kterou pruvodce trestuhodne zamlcel, ackoli je to nekolik, par desitek metru vysokych a vic jak kilometr dlouhych pisecnych dun. Za dunou nejak ztracime cestu a k silnici se prodirame ostny a keri. Po asi dvou hodinach prichazime na puntu. Je tam uzasna vyhlidka na more, s krasnym pobrezim, nekolika velrybama blizko brehu a bez lidi. Bylo by to cele super, kdyby ten blby pes neustale nestekal a nevyzadoval pozornost...
Tech asi 8 km zpatky uz tak idilickych neni. Jednak je to do kopce, ale hlavne fouka silny vitr, ktery zveda do vzduchu spousty pisku. Nastesti mame satky a nase beduinske ubory nam umoznuji vdechovat jen malo pisku. U duny je ale tezke se ovladnout. Lezeme nahoru, je to super, vitr, pisek borici se pod nohama, piskopady... Pes sice vypada nestastne, ale kdo ho nutil jit s nama...
Dale je na poradu anabaze s letenkou, ze ktere plyne ponauceni - nikdy necestovat s Aerolineas Argentinas. Dakrat jsme u nich koupili letenku a dvakrat neco zmenili. A to jsme na druhy let jeste ani nenastoupili....
Vecer se jdeme jeste rozloucit s Ballenama, ale je silny vitr a vsechny jsou trochu dal na mori...
A jeste neco se dneska prihodilo, presto ze je to tu v podstate poust, zmokli jsme...divne...

A na samy zaver pridavame dva postrehy:
1) Hlina/zem je tu prakticky vsude pokryta skeblema a to i na vrcholcich kopcu, i v pisecne dune byla spousta skebli...
2) Na pokoji mame k dispozici caj, ovocny caj a kafe v pytliku. V podstate je to jako caj v pytliku, akorat je uvnitr kava....zajimave...